Milan Černý: V Turecku vás každý zve na čaj a chce se s vámi fotit

Oblékal dres Hradce Králové, zahrál si v Turecku, podíval se do reprezentace a se Slavií získal její odchovanec v sezoně 2008/09 mistrovský titul. Momentálně kope bývalý ligový hráč A třídu za Kosoř.

Momentálně hrajete v Kosoři. Proč jste si vybral právě tento klub?

Jsem tady doma, bydlím zde přes třicet let. I díky Bronislavu Šerákovi, našemu prezidentovi a Karlovi Koryntovi, který to dělá s Bróňou, tak tady jsem. Fotbal mám rád a v Kosoři jsem doma, takže to byla jasná volba. Navíc mi bylo umožněno trénovat ve Slavii, takže potřebuji i nějaký čas na trénování ve Slavii. Kosoř je pro mě tedy ideální a jsem za to rád.

Poměrně se vám zde daří, střílíte branky, jste kapitán. Plánujete tady setrvat i pro jarní část sezony?

V Kosoři chci zůstat už napořád. Záleží to samozřejmě na lidech a na tom, abych tady byl spokojený, což zatím jsem. Pokud tady bude Bróňa Šerák, Karel Korynta, a náš nynější trenér Pepa Forejt, tak tady určitě budu i já, i když těch nabídek je dost. Na to, že už fotbal nehraju profesionálně a bude mi 35 let, tak je těch nabídek opravdu docela hodně, což mě překvapuje.

Během kariéry jste prošel mnoha kluby a působil jste i v zahraničí, a to v tureckém Sivassporu. Jak vzpomínáte na toto období?

Byl jsem zde dva a půl roku a bylo to fantastické období. V Česku jsou na stadionech tisíce lidí, tady to byly desetitisíce. Je to země, kde na stadionu hrajete před sedmdesáti tisíci lidmi, kde se setkáte s takovými tresty pro fanoušky, že na stadion mohou jen ženy a děti a těch vám tam přijde pětačtyřicet tisíc. To je neskutečné. Byla to skvělá zkušenost, fanoušci vás tam milují. Když jsem byl v Sivassporu, tak jsme hráli nějaký střed tabulky, takže to pro ně bylo fajn. Každý vás tam zve na čaj a chce se s vámi fotit.

Většinu kariéry jste strávil ve Slavii. Jste doteď zarytým slávistou?

Slávista jsem a slávista budu. Celý život jsem vlastně byl ve Slavii a i teď jsem ve Slavii, i když už jen jako trenér. Slavia je pro mě po rodině to nejvíc. Získal jsem s ní i titul. To je asi to největší, čeho můžete v Česku dosáhnout, když neberu v potaz nějaké individuální ohodnocení. Jsem rád, že jsem mohl projít i slávistickou akademií.

Jste mistr gólů ze střední vzdálenosti. Jaká byla podle vás nejdelší vzdálenost, ze které jste dokázal rozvlnit síť?

Takhle bych to asi úplně neřekl, ale nějaké hezké góly jsme dal, to ano. Ať už v lize proti Boleslavi nebo teď, v posledním kole v dresu Kosoře, levou nohou z voleje. Do střel z dálky se úplně nepouštím, když to ale někdy skáče, tak s tím problém nemám. Řekl bych, že víc gólů dávám po nějakých únicích nebo dorážkách. Nějaké hezké góly ze střední vzdálenosti jsem dal, ale neřekl bych, že jich bylo zas tolik. Co se týče té vzdálenosti, tak nevím. Viděl jsem kluky, kteří si na půlce všimnou vyběhnuvšího gólmana a zavěsí. Já takový gól nikdy nedal. Mohlo to být nějakých deset metrů za vápnem. Z takové vzdálenosti jsem gól asi dal.

Dostal jste se i do reprezentace. V roce 2010 jste proti Turkům naskočil do zápasu v 63. minutě za stavu 2:0 pro soupeře a v 81. minutě jste snížil na konečných 2:1. Jaký to byl pocit, vstřelit gól za A-tým reprezentace?

Skvělá zkušenost. Vážím si toho, že jsem se do reprezentace mohl dostat. Kdybych byl zdravý, měl bych tam těch startů možná ještě víc. Možná bych hrál jinde, než v Turecku, kdybych nebyl zraněný. To ale může říct každý a všechno špatné je pro něco dobré. Jsem rád, že jsem mohl být v reprezentaci pod panem Bílkem a že jsem dal ten gól. Když můžete v hospodě říct, že máte start za reprezentaci, tak vám to tu radost samozřejmě dělá. Nijak se tím ale nechlubím.

Je pravda, že váš vzor byl Pavel Nedvěd?

Ano, to byl můj vzor. Asi hlavně tím, jak ten fotbal miloval a jak působil na hřišti. Jak dokázal strhnout tým svým nasazením. Uměl pravou i levou a byl to fantastický hráč. Vzor to určitě byl, poté už se mi to ale trochu měnilo do Tomáše Rosického, který měl to vedení míče a skvělou šajtli, kterou používám často i já. Zahrál jsem si s ním i v reprezentaci, čehož si moc vážím. Škoda, že dojel na zranění. I přes ty zdravotní trable toho ale dokázal strašně moc a jsem přesvědčený o tom, že kdyby nebyl zraněný, tak mohl vyhrát i Zlatý míč a na vrcholu kariéry by patřil minimálně mezi tři nejlepší hráče na světě. Byl to pro mě velký vzor a jeho hra se mi líbila.

Matouš Vránekfotbalunas.cz

foto: slavia.cz