Dalším středočeským andělem a zachráncem života je Martina Cvrková

Martina Cvrková, žena s mnoha rolemi. Učitelka, psycholožka a zdravotník - tři v jednom, tak ji nazývají doma. Její příběh je o rozmanitosti a vášni pro sport, vzdělání a zdraví. Zdravotnice Spartaku Příbram, která zachránila diváka příbramského fotbalového klubu při utkání I. A třídy mezi Spartakem Příbram a FK Jinočany.

Sport provází Martinu po celý život. „Maminka mě postavila na brusle, tatínek na lyže a posadil do kánoe, což jsem zúročila i při vysokoškolských studiích," vzpomínala.

Během svých vysokoškolských studií studovala pedagogiku a poradenství na Karlově Univerzitě. Později se zaměřila na výchovu ke zdraví a zdravotní tělesnou výchovu na Fakultě pedagogické. Jako zdravotník začínala u malých příbramských házenkářů, než se v roce 2020 dostala na Spartak, kde stále působí. Tato role jí umožňuje pomáhat sportovcům s jejich zdravotními potřebami a udržovat je ve vrcholné kondici.

Svým činem, kdy pohotově poskytla první pomoc divákovi fotbalového utkání si Martina Cvrková, zaslouží obrovský dík a obdiv. Realizační tým středočeského výběru pro UEFA Regions Cup oslovil Martinu s funkcí zdravotníka na následující ročník této mezinárodní soutěže regionů UEFA.

Jak jste zareagovala na situaci kdy divák zkolaboval?

Na konci prvního poločasu jsem zaznamenala nezvyklé rušno na protější tribuně. Za chvíli následoval dotaz pana delegáta na přítomnost zdravotníka, který by mohl poskytnout první pomoc. Takže jsem vzala tašku - lékárnu a vyběhla. Podle videa jsem dokonce běžela, fotbalista nefotbalista, přes hřiště. Cestou jsem měla čas zvážit možnosti. Vždy je to rychlé, běžíte a doufáte, že doběhnete, nadechnete se a pak je to rutina. Takže rychle a s rozvahou.

Co bylo nejdůležitější při poskytování první pomoci?

Takhle o tom nepřemýšlím. Každý okamžik je důležitý. Nicméně, když se změní barva v obličeji ze šedopopelavé, na poněkud červenější, je to přesně ten okamžik, kdy si řeknete jedno velké uf. Je také důležité, když víte, že je pomoc na cestě, a že je rychlá, opravdu rychlá. Veliká pochvala naší příbramské ZZS, jsou vždy rychlí. Máme i opačnou zkušenost, z jiného stadionu v kraji, kdy mi k nezletilému s podezřením na otřes mozku jela ZZS nad rámec stanovené doby dojezdu. To jako zdravotník a máma od stejně starého kluka nejsem ochotná pochopit a omluvit. Takže díky za tu rychlost u nás v Příbrami.

Jak probíhala spolupráce s členy týmu během záchrany diváka?

Když jsem doběhla na místo, tak již byla zavolána zdravotnická záchranná služba, diváci položili pána na zem, poskytovali pomoc. To je důležité, nečekat, až doběhne někdo, ale začít pomáhat hned. Pána se nám podařilo stabilizovat a předat ZZS. Vždy je dobré, když je přítomen někdo z rodiny, zde to byla snacha, která měla informace o zdravotním stavu pacienta, které v danou chvíli byly potřebné. Čili spolupráce, hlavně s diváky, byla výborná.

Jaké byly reakce hráčů, diváků na vaši úspěšnou záchrannou akci?

Vzhledem k tomu, že divák, kterému byla poskytována první pomoc, byl dědeček jednoho hráče, tak jsem věděla, že hráče musím o situaci spravit opatrně. Spoluhráče jsem informovala, pochopili, že není třeba vyvolávat znepokojení. Po zápase jsem mu informaci citlivě sdělila, a to ve chvíli, kdy už jsme věděli, že stav diváka – jeho dědečka, je stabilizovaný. Jinak mně jako zpětná vazba stačí, když se nikdo nezraní, zápas proběhne v klidu, diváci se baví, je co slavit a klukům v kabině chutnají buchty, co jim na zápasy upeču.

Chcete něco sdělit ostatním zdravotníkům a sportovním týmům ohledně přípravy na podobné situace?

Myslím, že jsme na podobné situace vybaveni naším vzděláním. Za sebe bych doporučila zvyšování jakési gramotnosti, respektive povědomí o poskytování předlékařské pomoci včetně praktické stránky věci. Tady bych si dovolila doporučit kurz KryjemeVamZada od pana doktora Marka Dvořáka – povinně do každé kabiny.

Jaká je vaše motivace pro práci zdravotníka ve fotbalovém klubu?

Jako u všech zástupců pomáhajích profesí – být platný, nebo motto: „Když můžu, tak pomůžu". Mám obrovské štěstí, že můj tým je z mnoha procent tvořen mými bývalými, nebo i současnými studenty. Takže u nás platí, že máme školní sraz každý víkend. A jako jejich učitelka jsem pyšná, jak fajn úspěšní mladí lidé z nich jsou. Takže i příležitost vidět druhé růst je motivací. No a samozřejmě možnost zkoušet na hráčích nové recepty na sladké dobroty.

Jan David