Středočeský GTM Milan Kormaník oceněn jako nejlepší dorostenecký trenér roku

„Myslím si, že jsem nebyl líný. Snažil jsem se fungovat," usmíval se v rozhovoru po převzetí ocenění Milan Kormaník.

Vyhlásili vás nejlepším trenérem v kategorii dorostu. Překvapilo vás ocenění?

Dopředu jsem se dozvěděl, že jsem nominovaný, ale nevěděl jsem, za jakou kategorii. Já si prošel všemi mládežnickými kategoriemi a že na mě, v uvozovkách, zbyl dorost, je na volitelích. Jsem za ocenění rád.

Vyhrál jste jako Grassroots trenér mládeže Středočeského kraje. Nikoliv za žádný klub. Čím si to vysvětlujete?

V loni se klubové soutěže kvůli Covidu-19 nedohrávaly, já jsem se jako Grassroots trenér v roce 2021 relativně dost angažoval v osvětové činnosti u dorosteneckých kategoriích včetně přednášek pro trenéry dorostu. Možná to tedy ti, co mě navrhli, vyhodnotili komplexně s ohledem na moji práci u dorostu hlavně v minulosti. Navíc v posledních letech se mezi vyhodnocenými objevili někteří mí kolegové, možná se tedy začíná doceňovat naše současná práce Grassroots trenérů mládeže i práce z minulosti z doby, kdy neexistovaly regionální fotbalové akademie ani další současné mládežnické struktury. Jmenovali jsme se tehdy Profesionální trenéři mládeže KFS. Všichni kdo v současné době funkci krajských trenérů děláme, máme něco odtrénováno.

Kolik času svého života věnujete fotbalu?

Zní to jako klišé, ale opravdu se fotbal dělá dvacet čtyři hodin denně. A to často včetně víkendů. Když se o víkendu nevěnuji práci krajského trenéra, tak školíme trenéry. Hlavně od října do března je práce se s trenérskými kurzy až nad hlavu.

Jak často jste z pozice GTM na hřišti a vedete nějaký výběr hráčů?

Na hřišti jsem pracovně často. Ve svém volném čase pak občas pomáhám svému synovi u přípravky v poděbradské Bohemii nebo za něho zaskakuji, když má školu. S jinými kategoriemi se setkávám v rámci své práce krajského trenéra hlavně ve chvílích, kdy jezdíme dělat ukázkové tréninky v rámci naší osvětové činnosti.

Máte osobně nějaký výběr či kategorii, na kterou nedáte dopustit?

Mou oblíbenou kategorií byl právě dorost, se kterou jsem v minulosti na různých úrovních zažil mnoho příjemných chvilek. Úplně se ale pro nějakou kategorii nevyhraňuji.

Která vzpomínka se vám hned vybaví, když si vzpomenete na trénování dorostů?

Měl jsem možnost být v letech 2008 až 2010 součástí realizačního týmu reprezentace ČR U17, kdy jsem dělal Jirkovi Štolovi asistenta. Jirka mi jako asistentovi dával velký prostor a já se zase od něj hodně naučil, hlavně v oblasti psychologického působení na tým, což je veliké umění trenéra. Dostali jsme se na mistrovství Evropy, které se tenkrát hrálo v osmi účastnících. Nebylo tedy jednoduché se na něj dostat. Dokonce jsme vybojovali páté místo, které by v sudém ročníku znamenalo postup na mistrovství světa. Jenže v tom roce jsme trénovali lichý ročník 1993, což byl třeba Tomáš Kalas, proto jsme se na svět nedostali. I tak to byl v silné konkurenci pěkný úspěch.

A na klubové úrovni byste vypíchl nějaký moment?

V roce 2014 získal dorostenecký tým FK Olympia Hradec Králové, který jsem trénoval ve druhé lize dorostu, cenu Fair play od Českého olympijského výboru jako tým, mě dali plaketu asi za to, že jsem byl jejich tehdejší trenér. Na tento okamžik v rámci trénování dorosteneckých kategorií rovněž vzpomínám rád.

V čem byl pro vás osobně rok 2021 výjimečný? Proč jste si podle vás cenu zasloužil?

Jestli to nebude znít troufale, tak myslím, že jsem nebyl líný. Snažil jsem se fungovat tak, abych vše stihl. (usmívá se)

Michal Pavlík | Foto: Pavel Jiřík ml.