Velký den absolvovali minulý týden malí fotbalisté okresního výběru U11. V rámci kola meziokresního turnaje se totiž vůbec poprvé postavili svým vrstevníkům z dalších okresů a vedli si přímo fantasticky. Ve třech zápasech neztratili ani bod a připsali si tak velice zajímavý úspěch. Obrovskou zásluhu na výsledcích fotbalové drobotiny z Prahy-Západ má nepochybně i její dvojice koučů Tomáš Babinec a Jindřich Šimáček, jež nyní poskytla obsáhlý rozhovor pro svazový web.
Mohli byste prosím na úvod zhodnotit turnaj vašimi slovy?
Tomáš Babinec: Hezké počasí, spousta šikovných a talentovaných mladých fotbalistů a pohledné fotbalové akce. A nakonec tedy i odměna pro naše kluky za odvedenou práci v podobě výsledků jednotlivých zápasů. Co víc si může trenér přát? Možná jen, aby to z Holubic do Benešova nebylo tak daleko.
Jindřich Šimáček: Děkuji za gratulaci. Pro kluky ročníku 2016 z okresu Praha-Západ to byl první takový turnaj a přistoupili k němu velmi dobře. Jako trenéři samozřejmě chceme co nejvíce vyhrávat, ale daleko důležitější než samotný výsledek je pro nás způsob, jakým jsme ho dosáhli. Těší nás, že jsme se prezentovali poměrně pěkným fotbalem, kluci si turnaj užili a byli za to odměněni výhrou, na které se bez výjimky podílel celý tým.
Jaké utkání bylo za vás nejtěžší a v čem na vás vaši hráči udělali největší dojem?
Tomáš Babinec: Každý ze zápasů byl složitý, protože nikdo nechtěl prohrát a všechny 4 okresní výběry měly svou kvalitu. Nejvyrovnanější byl zápas určitě s výběrem Prahy-Východ, kdy jsme se se soupeřem přetahovali o výsledek na obou hřištích celý zápas a rozhodl nakonec v součtu jediný gól. Největší dojem na mne kluci udělali v tom, jak si společně na hřišti dokázali vyhovět, a také tím, že se bez ohledu na průběžný výsledek snažili hrát fotbal.
Jindřich Šimáček: Všechna utkání pro nás byla těžká, protože se na turnaji potkaly kvalitní okresní výběry. Nejtěžší pro nás bylo určitě derby s OFS Praha-Východ, jehož výběr byl velmi dobře technicky i pohybově vybavený. Věděli jsme, že nás čeká těžký soupeř, který je schopný nás za naše chyby potrestat. Poslední zápas s OFS Benešov byl také náročný. Na klukách už byla vidět značná únava a nasčítala se nám i různá zranění z průběhu turnaje. Výsledkem bylo, že jsme nebyli tak dominantní na balónu, jak bychom si představovali.
Mimochodem, vlastně se pro váš tým jednalo o první zkušenost s tímto typem turnaje. Cítili jste z nich nervozitu, nebo jste na tom byli v tomto ohledu hůř spíše vy?
Tomáš Babinec: Z kluků jsem nervozitu úplně nevnímal. Určitě si byli vědomi, že jde o něco víc než obvykle, protože tentokrát reprezentovali celou Prahu-Západ. Ale na nikom jsem neviděl, že by mu nervozita svazovala nohy. Ve výsledku jsem tedy byl asi nervóznější já, protože to pro mne byla první konfrontace tohoto typu a úplně jsem nevěděl, jaká bude kvalita soupeřů a co od turnaje očekávat. V průběhu turnaje i před ním jsme se však mohli opřít o pomoc GTM Dana Karase, který s námi sdílel své zkušenosti a poznatky, a tím to bylo vše pro nás trenéry jednodušší.
Jindřich Šimáček: Osobně jsem byl před turnajem zdravě nervózní a říkal jsem si, jak se kluci s vyšší výkonnostní úrovní vyrovnají. Z kluků jsem ale žádnou přehnanou nervozitu necítil. Roli určitě hrálo i to, že se jim podařilo dobře vstoupit do téměř všech utkání a potvrdili si, že se s vyšší okresní úrovní mohou směle rovnat. Vždy vám zvedne sebevědomí, když vidíte, že soupeř není výrazně rychlejší, jste schopni vyhrát souboj nebo přes něj přejít v situaci jeden na jednoho. Přijde mi, že pro trenéry to je během zápasů horší. Snažím se ale na kluky nervozitu nepřenášet, být pozitivní a pumpovat do nich sebevědomí, aby si věřili a věděli, že jako tým jsme schopni porazit každého.
Jak jste s dětmi tento úspěch oslavili?
Tomáš Babinec: Fotbalovou terminologií jsme teprve v poločase, protože nás na jaře čeká ještě jeden turnaj proti stejným soupeřům. Ten rozhodne o tom, kdo se kvalifikuje na finálový turnaj, takže by oslavy byly poměrně předčasné. Navíc jsem po turnaji spěchal zpět do Prahy vyzvednout mladšího syna z družiny, takže nebyl na oslavy moc prostor. :-) Pokud kluci zvládnou obdobně kvalitně i jarní turnaj, tak se jako trenéři budeme muset polepšit a nějakou oslavu nebo odměnu pro ně vymyslet.
Jindřich Šimáček: Po turnaji jsme se chvíli zdrželi v kabině, poděkovali klukům za předvedený výkon a dali si s nimi pizzu. Poté už jsme se všichni rozjeli do svých domovů. Uvidíme, jak se nám bude dařit během jarního turnaje – věřím, že si větší oslavu schováme na příště.
Další turnaj vás čeká na jaře. Počítáte, že se na něm představí úplně stejný tým, nebo mohou přijít i nějaké změny?
Tomáš Babinec: Pokud nám větší počet kluků přes zimu neuteče z okresu za lepším angažmá, tak předpokládám, že jádro týmu pro jarní turnaj zůstane stejné. V rámci tréninků okresních výběrů pak určitě dáme prostor se ukázat i dalším šikovným klukům, kteří třeba nyní zůstali mimo finální nominaci. Za těch pár měsíců mohou někteří kluci udělat výraznější progres než ostatní a v podstatě všichni si nakonec budou muset svou další nominaci vybojovat na hřišti.
Jindřich Šimáček: Okresní trenéři dělají dobrou práci a nějaké změny mohou určitě přijít. Chceme během podzimu vidět i další kluky, kteří se tohoto turnaje nezúčastnili. Doufáme ale, že kostra týmu zůstane pohromadě a nenastane nějaký odliv z okresních klubů do větších pražských týmů. Klukům samozřejmě přejeme, aby si zahráli vyšší než okresní soutěž, na kterou 100% mají. Rádi bychom je ale ještě chvíli vedli, předvedli s nimi i na jarním turnaji co nejlepší hru a bojovali o dobré umístění.
Jak probíhal výběr kluků na turnaj?
Tomáš Babinec: Poprvé se kluci z ročníku 2016 potkali na tréninku okresního výběru již před rokem. Úvodní nominace byly na jednotlivých klubových trenérech. V průběhu času jsme si část kluků nominovali my, ale prostor dostávaly i nové tváře. Naším cílem bylo vidět co nejvíce kluků z okresu a vytvořit si z nich seznam cca 30 hráčů s potenciálem nominace na meziokresní turnaj. Tréninky byly víceméně herní a snažili jsme se kluky poznat, navnímat jejich silné stránky a na hřišti je k sobě skládat tak, aby právě mohly vyniknout jejich přednosti. Zároveň jsme se maximálně snažili využít vzájemné vazby a návyky z mateřských klubů. V závěru loňské sezóny jsme pak odehráli modelové utkání se stejně starými hráči Dukly Praha, které nám ukázalo, kdo z vybraných kluků se dokáže prezentovat fotbalově i pod tlakem. V září jsme pak již jen ladili finální nominaci na meziokresní turnaj.
Jindřich Šimáček: Velkou většinu kluků jsme znali už z výběru pro U10, který jsme s Tomem také trénovali a vedli v přípravných utkáních. Naším cílem bylo vidět co nejvíce kluků, a to nejlépe opakovaně, protože v novém kolektivu pro ně může být vždy trochu těžší se prosadit. Největší roli hrají zdravé sebevědomí a herní odvaha, což velká většina kluků na výběrech má. Dalšími důležitými faktory jsou pohybové dovednosti, aktivita, dravost a vnímání hry, které je potřeba k tomu, aby se hráč prosadil. Líbí se mi, že zdravé sebevědomí a herní odvaha klukům určitě nechybí, a jsme rádi, že můžeme vybírat z nejšikovnějších kluků v okrese.
Jak vlastně probíhá forma vaší spolupráce a jak jste se dostali k trénování U11 okresu Praha-Západ?
Tomáš Babinec: K trénování výběru U11 jsem se dostal víceméně náhodou. Na první trénink jsem vezl kluky z mateřského klubu a nabídl pomoc Danu Karasovi. Tam jsem se potkal s kolegou Jindrou Šimáčkem. Následně jsem byl Danem osloven, zda bych se o výběr U11 nechtěl starat právě spolu s Jindrou. Jelikož jsme si pohledem na fotbal a názory byli blízcí, tak jsem tuto nabídku přijal.
Jindřich Šimáček: Oslovil mě Dan Karas, GTM pro okres Praha-Západ, kterému tímto děkuji. S Danem jsem se v minulosti několikrát potkal na návštěvě v našem klubu TJ Sokol Dobřichovice, kde jsme probírali metodiku tréninku a jak s našimi hráči co nejlépe pracovat. S Tomem jsme se poté potkali na prvním tréninku okresního výběru. Trenérsky i lidsky si rozumíme a díky tomu, že nás spojuje stejný pohled na fotbal, je pro nás společné trénování daleko jednodušší. S Tomem a Danem jsme v pravidelném kontaktu a plánujeme tréninkové jednotky i zápasy.
Trénujete stejnou kategorii i ve svých klubech. Je velký rozdíl mezi koučováním v oddílu a vedením okresního výběru?
Tomáš Babinec: Ano, v klubu také trénuji kategorii starší přípravky. Největší rozdíl vidím v tom, že na klubové úrovni je primárním cílem postupně rozvíjet hráče a pracovat s nimi na správných fotbalových návycích. U okresních výběrů není moc prostor toto řešit a naopak se snažíme vybrat a poskládat kluky tak, aby jim to na hřišti společně fungovalo a mohly vyniknout jejich silné stránky nebo mohli těžit z návyků a souhry z mateřského klubu. My vlastně na úrovni výběru U11 těžíme z každodenní práce klubových trenérů. Tímto bych jim chtěl poděkovat, protože každý úspěch okresních výběrů jde z obrovské části právě za nimi.
Jindřich Šimáček: U nás v klubu chceme, aby fotbal pro kluky nebyl jen sportem, ale také o budování komunity, nových přátelstvích, pohybovém rozvoji a zábavě. Oproti výběrům je hlavní rozdíl v tom, že v klubu učíme fotbal širší spektrum kluků, kteří mají různé předpoklady a dovednosti. Je to dlouhodobá činnost, které se všichni v klubu věnujeme jako dobrovolníci – často díky tomu, že máme v týmech své syny. V případě výběrů je situace odlišná. Není zde prostor s kluky pravidelně drilovat individuální dovednosti, takže se musíme více zaměřit na jejich předpoklady a v omezeném čase je naučit principy, jakými bychom chtěli hrát a jak se mohou zlepšit.
Je něco, co byste chtěli vzkázat mladým fotbalistům a jejich rodičům?
Tomáš Babinec: Mladým fotbalistům bych určitě vzkázal, aby pro ně byl fotbal hlavně zábavou, při hře byli odvážní a nebáli se udělat chybu. A jejich rodičům, aby své děti bezmezně podporovali a povzbuzovali ke sportu a aktivitě obecně, byli tolerantní k chybám a vytvořili pro své děti bezpečné prostředí. Chyby jsou totiž součástí procesu učení a aby mohly talent i osobnost růst a rozvíjet se, potřebují právě bezpečné prostředí a odvahu zkoušet nová řešení.
Jindřich Šimáček: Rodičům bych rád vzkázal, aby byli se svými malými fotbalisty trpěliví. Fotbal je koníček na celý život a ne všechno jde hned. Často jsme všichni, včetně rodičů a trenérů, příliš orientováni na výsledek a zapomínáme na to, že fotbal by měl být hlavně zábava. Zároveň bych jim chtěl vyjádřit velké uznání za to, kolik času obětují tomu, aby se jejich děti mohly fotbalu věnovat.
Mladým fotbalistům zase rád vzkážu, aby se fotbalem bavili, měli z něj radost, chtěli se neustále zlepšovat, nebáli se zkoušet nové věci a nenechali si tento krásný sport nikým otrávit. Aby si chodili kopat s kamarády na plácky a snili o tom, že jednou budou hrát fotbal profesionálně za velké a slavné týmy. :-)
