Zajímavou možnost dostali k prohloubení svých znalostí držitelé trenérských licencí typu C. Právě pro ně se totiž v areálu jesenické Slavie uskutečnil pod hlavičkou OFS Praha jeden z kurzů Fotbalové asociace České republiky. Jeho zdárný průběh měl na starosti svazový vedoucí úseku mládeže Pavel Frýbort, který zároveň poskytl exkluzivní rozhovor pro web OFS.
Jaký byl program kurzu?
Program FAČR C licence je dvoudenní. První den byl zaměřen na bezpečné prostředí, které zaručuje fotbalový růst, komunikaci a koučink. Tento obsah má dva cíle: a) udělat trénink přitažlivý a b) zdokonalovat fotbalové dovednosti. Program kurzu byl koncipován v dokonalé rovnováze mezi teoretickými základy a jejich okamžitým přenosem do praxe. Zaměřovali jsme se na moderní pedagogické a psychologické aspekty vedení dětí. Sami trenéři pak měli možnost si vše vyzkoušet v praxi, kdy taktéž sami navrhovali cvičení. Druhý den je zaměřen na spolupráci s rodiči, analýzu hry/utkání a tvorbu cvičení studentů.
Z čeho se skládala jak jeho teoretická, tak i praktická část?
V teoretické části jsme si představili efektivní styly komunikace (osa trenér–hráč), základy sportovní přípravy dětí, metodiku rozvoje herních dovedností a principy, jak u nejmenších budovat tzv. vhled do hry (game understanding).
V následné praktické části jsme si všechny teoretické poznatky okamžitě demonstrovali na hřišti. Vybraní trenéři si v modelových situacích zkoušeli, jak správně reagovat, jak děti navádět pomocí otázek namísto pouhých příkazů a jak tvořit herní prostředí, ve kterém dítě samo objevuje principy fotbalu.
Sám se vzdělávání trenérů věnuji přes 15 let a stále mě fascinuje, jak obrovský posun v metodice zažíváme. Každý takový kurz je i pro mě inspirací a připomínkou, že učení je celoživotní proces.
Mohl byste prosím i pro laiky trochu osvětlit ono pořadí trenérských licencí a k čemu opravňuje nositele licence typu C?
Začíná se vzdělávání prostřednictvím Leader certifikátů a jejich studium se uskutečňuje elektronickou formou a je založeno na samostudiu. Následuje FAČR C licence, která opravňuje nositele působit jako hlavní trenér v kategoriích přípravek a v okresních či krajských soutěžích nižších tříd. Poté jsou vyšší typy licencí: UEFA C licence, UEFA B licence, UEFA A licence, licence Trenér mládeže UEFA B a UEFA A a nejvyšší UEFA Pro. FAČR organizuje taktéž specializované licence pro trenéry brankářů a kondiční trenéry. FAČR v rámci UEFA patří, co se týče vzdělávání, mezi velmi aktivní asociace.
Držitelé céčka často pracují úplně s tou nejmenší fotbalovou drobotinou. Jaký je dle vás ten správný recept, aby se jim v dětech dařilo úspěšně probouzet ten pravý fotbalový zápal?
Trenér/kouč je autorita a děti tuto autoritu následují. Dospělý v této roli je vzorem, podle toho by se měl i chovat. Měl by mít elementární fotbalové znalosti, které souvisí s otázkou 1 a 2. Každý trénink by měl být zábavný, soutěživý, plný her 1:1–6:6, hodně střelby, měl by mít i část věnující se pohybové všestrannosti a vzhledem k nedostatečnému času, kdy děti tráví méně času pohybem v porovnání s předchozí generací, je nutné zadávat domácí úkoly/výzvy. Následně dítě tyto dovednosti ukazuje na tréninku. Je to nenásilná forma motivace dětí, kterou cca do puberty děti přijímají bez problémů. Po určité době vidíme, kdo má zájem se zlepšovat a kdo ne.
Jaké by měly být předpoklady pro ideálního mládežnického kouče?
Během svých stáží v klubech jako Ajax Amsterdam, Anderlecht Brusel, Benfica Lisabon, Villarreal, Sporting Lisabon nebo Red Bull Salzburg jsem viděl společný jmenovatel: ti nejlepší mládežničtí trenéři byli nesmírně pokorní lidé, kteří se neustále ptají, jak věci dělat lépe, a s dětmi komunikovali jako s partnery. Velmi podobné chování bylo i v mnohem menších klubech. Je to pohled trochu odlišný, než je u nás. Naši trenéři jsou někdy pod vyšším tlakem rodičů a vedení klubu, ale na druhou stranu, pokud si všichni nastavíme na začátku pravidla, která tento tlak odcloní, pak je možné tohoto bezpečného prostředí dosáhnout. Otázkou je, zdali sami trenéři toto chtějí, protože přílišné soustředění na vítězství v utkání nebo turnaji na úkor „líbivého fotbalu“ růstové prostředí potlačuje.
Nyní trochu k vám. Na fotbalovém svazu pracujete jako vedoucí úseku pro mládež. Jak jste se v ní vlastně ocitl?
Pro FAČR mám tu čest pracovat v různých rolích již od roku 2004. Prošel jsem si úseky mládežnických reprezentací, vzděláváním trenérů, oddělením High Performance i úsekem elitní mládeže. Když po personálních změnách přišla nabídka vést celý úsek mládeže, přijal jsem ji s obrovským respektem k odpovědnosti, kterou tato pozice nese. Moje hlavní činnost spočívá v koordinaci projektu Regionálních fotbalových akademií FAČR. Od léta mě navíc čeká nesmírně inspirativní spolupráce s FIFA na projektu rozvoje managementu elitních českých klubových akademií. Věřím totiž v jednoduchou rovnici: lepší management = lepší trenéři = lepší hráči.
Co tato funkce obnáší?
Hlavní činnost spočívá v koordinaci projektu Regionálních fotbalových akademií FAČR, analytické činnosti týkající se produktivity výchovy Klubových akademií, spolupráci s UEFA ve vzdělávání trenérů a spolupráci s FIFA, která pomáhá FAČR více a blíže spolupracovat s Klubovými akademiemi.
Jak dlouho v této pozici působíte a naplňuje vás?
V současné vedoucí pozici působím sice kratší dobu, ale v prostředí rozvoje mládeže na svazu se pohybuji přes dvě dekády. Práce mě naplňuje naprosto stoprocentně. Spojuje v sobě moji akademickou minulost z FTVS UK, zkušenosti ze zahraničních stáží i každodenní fotbalovou realitu. Dá se říct, že pomáhat kultivovat fotbalové trenéry se stalo osobním posláním.
Mimo zkušenosti zde máte funkcionářskou praxi i s fotbalem Bahrajnu. Jaké jsou na tuto exotickou štaci vzpomínky?
Na tři roky v roli technického ředitele Bahrajnského fotbalového svazu vzpomínám s obrovskou vděčností. Byla to neuvěřitelná životní i profesní škola. Člověk přichází do úplně jiné kultury, jiné mentality a musí prokázat obrovskou míru adaptability, aby dokázal své odborné znalosti předat dál a lidé ho přijali. Poznal jsem tam skvělé lidi a odnesl si přátelství na celý život.
Dá se český a bahrajnský fotbal porovnávat?
Kulturně a klimaticky jsme samozřejmě na jiných pólech, ale fotbalově mě jedna věc nesmírně překvapila – a to obrovská angažovanost a touha tamních trenérů se vzdělávat. V tom jsme si s Bahrajnem velmi podobní. I u nás v České republice vidím na kurzech obrovský hlad trenérů po nových informacích a trendech. V Bahrajnu sice nemají tak hlubokou fotbalovou historii a infrastrukturu jako my, ale jejich nadšení je značné.
Závěrem nemůže minout právě probíhající fotbalový mundial. Sledujete zápasy?
Ano, sleduji. Některé výsledky z 1. kola základních skupin jsou velmi překvapivé, to vypovídá o tom, že úroveň fotbalu v dříve méně fotbalově vyspělých zemích zažila za posledních 20–30 let rostoucí trend. Je to výsledek péče o děti, trenéry a propojení se zahraničními trenéry z fotbalově vyspělých zemí.
A na úplný závěr, jak dle vás dopadne česká reprezentace a kdo bude světovým šampionem?
U naší reprezentace budu vždy tím největším optimistou. Přeji klukům a celému realizačnímu týmu, aby došli, co nejdále – úspěch národního týmu je vždy tou nejlepší injekcí pro celou mládež, která pak touží své vzory napodobovat. Pokud jde o celkového vítěze, můj tip je Španělsko.