Úspěšný start do sezony předvedli ve skupině A deváté ligy fotbalisté Vraného nad Vltavou. Z úvodních pěti zápasů získali 13 bodů a společně s rezervou průhonického Spartaku se dělí o čelo tabulky. Jednou z důležitých osobností vranského SK je i jeho kapitán Ondřej Sýkora. Jaká cesta ho přivedla do Vraného? Jaké panují v kabině týmu ambice? A jak se z něj stal úspěšný sportovní podcaster? O tom všem se populární Syky rozpovídal v rozhovoru pro svazový web.
Ahoj Ondro, děkuji za tvůj čas. Tak jako každého bych se tě na úvod tradičně zeptal: Jaká cesta tě zavedla do kabiny týmu Vraného?
Dá se říct, že mi ji tam už prošlapali moji rodiče, když se rozhodli založit rodinu a přestěhovat se sem. Taťka hrával ve Zvoli a pořídili si s mamkou dům ve Vraném, kde jsem se narodil. Fotbal jsem ale ve Vraném paradoxně nikdy v mládežnických kategoriích nehrál. Působil jsem na Zbraslavi a přes Zbraslav, a nějaká angažmá na Spartě a na Bohemce, jsem se dostal do Motorletu. Tam jsem strávil několik sezon.
A když jsem se poměrně brzo rozhodl s tím fotbalem skončit, tak jsem nějaké dva tři roky fotbal vůbec nehrál. A když jsem zjistil, že mi to chybí, tak už pro mě jediná cesta byla jít hrát s kamarádama ze základky do Vraného. Založili jsme spolu dorost ve Vraném a potom jsme začali plynule pokračovat do áčka. A tím pádem já už jsem v tom áčku zůstal. Už by mě to nikde jinde nebavilo, protože jsem se do Vraného a tamního fotbalu zamiloval.
Momentálně v mužstvu nosíš kapitánskou pásku. Z jakého důvodu ti byla přidělena?
Mám ji od začátku loňské sezony. Bylo to rozhodnutí nového trenéra. Asi to bylo založené na té senioritě v kabině. Máme tam ještě nějaké zkušenější kluky než já, ale už jich moc není. Tak k tomu trenér asi přihlížel.
Se svými spoluhráči zažíváš vynikající start sezony. Z pěti zápasů jste vytěžili 13 bodů a dělíte se o první místo v tabulce. Panují v týmu postupové ambice?
Ve Vraném byly postupové ambice dlouho, ale loňskou sezonou jsme se hodně protrápili. Měli jsme spoustu zraněných kluků plus i nějaké odchody do jiných mančaftů. Takže kdyby ses mě zeptal na konci loňské sezony, tak bych ti řekl, že ty postupové ambice nejsou.
Dobrou práci však udělali kluci z našeho sportovního vedení. Musím říct, že přes léto dokázali do týmu přivést minimálně čtyři velmi kvalitní posily, s nimiž dostal tým úplně jiný nádech.
Bylo by předčasné říkat, že máme postupové ambice, ale zároveň bych si to hrozně přál, protože už jsme kolem toho postupu ve Vraném brouzdali dlouho. Často jsme byli druzí. Myslím si, že by to mohla být naše sezona, ale čeká nás nesmírně těžká práce.
Nyní trochu k tobě. Části veřejnosti jsi určitě známý jako úspěšný sportovní podcaster z projektů jako Icing či Tango. Zavzpomínal bys, jak ses vlastně k natáčení podcastů dostal?
S kamarádem Denym jsem tehdy hráli NHL Fantasy a povídali si ní skoro pokaždé, když jsme se viděli. No a když jsem za Denym přijel podívat se do Itálie, kde byl na Erasmu, tak jsem mu navrhl, jestli bychom spolu nerozjeli podcast. Nebo jsme se na to možná přišli společně.(přemýšlí) Máme kamaráda Davida, který to fantasticky umí s kamerou, produkcí a celkově se všemi těmihle technickými věcmi. Slovo dalo slovo a rozhodli jsme se, že to zkusíme. Za to, že se naše práce lidem líbí, jsem samozřejmě velice rád.
Teď trochu škodolibá otázka. Mimo Vraného jsi obrovským fanouškem fotbalového Realu, hokejové Tampy a Green Bay Packers v NFL. Porážka kterého z tvých oblíbených týmů ti dokáže nejvíc zkazit víkend?
Protože těch týmů je hodně, tak se většinou nestane, že by prohrály všechny. Ale když to vztáhnu k letošní sezoně a k tomu startu, o kterém jsi mluvil – pět zápasů, třináct bodů –, tak je pro mě Vrané asi nejsilnější. Pokud budeme o víkendech vyhrávat, nebudou mít výsledky Realu, Green Bay nebo Tampy, na mou náladu takový vliv.
Jak je pro tebe náročné stíhat práci, podcasty, fotbal a do toho ještě rodinný život?
Někdy to je náročné, ale mám to hrozně rád. A vlastně si v tuhle chvíli nedovedu představit, že bych byl bez fotbalu. Kdo si to dovede představit, je určitě moje partnerka, která se každý víkend diví, že mám zase zápas, když něco plánuje. Ale myslím, že to zvládám. Snažím se.
Máme oficiálně dva tréninky v týdnu, do toho mám ještě Hanspaulku, tu hráváme ve středu. Takže by to mělo být úterý, středa, čtvrtek – tréninky nebo Hanspaulka – a o víkendu nějaký zápas. Ale taky už nejsem úplně nejmladší, tak si říkám, že když mě fotbal neživí, musím to trošku limitovat. Snažím se chodit na jeden trénink týdně, to mi vychází. Když můžu, jdu na oba, a Hanspaulku hraju, jak kdy. Prostě když se mi to hodí, jdu, když se mi to nehodí, nejdu. A zápasy o víkendu, to je povinnost. Přes zranění, přes nemoci, přes cokoliv.
A závěrečná otázka: S jakým výsledkem bys byl na konci sezony spokojený?
No, sice jsem říkal, že to nechci říkat tak naplno, ale budu spokojený, jenom když vyhrajeme.
