Michal Chaloupka se ve Viktorii Vestec, která má v soutěžích OFS Praha-západ B-tým i nově C-tým, stará nejen o mládež, ale od letoška i o celý klub. V rozhovoru vysvětluje, proč ve Vestci vznikl další mužský tým, jak u nich funguje práce s mládeží a co by si přál pro budoucnost vesteckého fotbalu.
Můžete se na úvod představit?
Jmenuji se Michal Chaloupka. Do Vestce jsem se přestěhoval před 17 lety přímo z centra Prahy, kde jsem žil 22 let. Mám šestnáctiletého syna a poslední dva a půl roku pracuji na plný úvazek pro místní Viktorii.
Proč jste letos založili mužský C-tým?
Hlavním důvodem byla naše mládež. Dorůstají nám kluci, kteří začínali v akademii, a ne všichni se prosadí v A nebo B-týmu. Nechtěli jsme, aby po 10–15 letech ve Viktorii museli odejít jinam jen proto, aby si zahráli. Dalším impulzem byli starší hráči, kteří chtějí u fotbalu zůstat a předávat zkušenosti mladším. Vznikl tak tým, kde se mísí zkušenost s mládím.
Vypadá to, že fotbal ve Vestci je ve skvělé kondici. Je to tak?
Na první pohled možná ano. Máme hodně dětí i dospělých, ale podobně je tomu i v okolních obcích – Jesenici, Psárech, Břežanech, Průhonicích či Jílovém. Navíc v blízkosti působí i pražské kluby jako Tempo, Háje nebo Dukla JM. Není tedy pravda, že bychom měli jen místní hráče. Mnozí k nám přicházejí z okolí, což bereme jako uznání, že děláme fotbal dobře.
Často se říká, že děti se sportu spíše vyhýbají a trenéři čelí kritice rodičů. Jak je to u vás?
Dnes už se starám hlavně o chod klubu a samotné tréninky přenechávám trenérům, ale snažím se být přítomen u všech kategorií. Je to náročné – v jednom ročníku najdete velký talent, vedle něj kluka, kterého fotbal prostě baví, jiný sleduje raději traktor na poli a dalšího nutí rodiče. Naši trenéři si s tím umí poradit a já jim za to děkuji. Pravidelně se vzdělávají a odvedou skvělou práci.
Daří se vám udržet nadějné hráče, když je lákají větší kluby?
Jsme partnerský klub Bohemians Praha, kteří mají možnost testovat naše nejlepší hráče. Funguje to férově a podle pravidel, která jsme si nastavili – hráče neposíláme výš dříve než v kategorii U15, kdy přecházejí na velké hřiště. Odchodů mezi žáky a dorostem pár je, ale často souvisí spíš s pubertou a změnou školy než s úrovní soutěží. Pokud chce hráč odejít, bránit mu nebudeme, naopak mu pomůžeme najít nejlepší cestu.
Jak vypadají tréninky mládeže?
Liší se podle kategorie i trenéra. Máme porady, kde se domlouváme na nejlepším přístupu, ale nic nenařizujeme shora. Dril se objevuje, protože už nechceme být jen zájmovým kroužkem – máme přes 230 dětí a snažíme se pracovat co nejprofesionálněji.
Jaké je vaše osobní přání do budoucna?
Aby všechny naše kategorie, včetně dospělých, hrály ty nejvyšší krajské soutěže. Aby ve Vestci bylo co nejvíce šťastných dětí a kvalitních trenérů. A aby fotbal přinášel radost nejen mně, ale celé obci, bez které by to nešlo.