Rozhovor s hrdinou víkendového utkání SK Černolice – Slovan Hradištko, Martinem Vnoučkem, který rozhodl zápas čtyřmi góly ve prospěch hostů, nebyl jen o fotbale. Povídali jsme si i o jeho cestě od práce v IT k profesionálnímu natáčení cestovatelských videí, a také o tom, co pro něj znamená rodina, která má v jeho životě největší místo.
Martine, děkujeme, že jste si našel čas. Na úvod klasická otázka – můžete čtenářům říct něco o sobě a jak jste se dostal k působení ve Slovanu Hradištko?
Jmenuju se Martin Vnouček a s fotbalem jsem začínal právě na Hradištku. Mým snem bylo kariéru také tady zakončit. Většinu dospělého fotbalového života jsem strávil v Rakousku, kde není hráč tolik v kontaktu s týmem, a proto jsem se vždy těšil, až se vrátím domů a budu zase plnohodnotnou součástí klubu. Jsem rád, že se to teď naplňuje.
Na hřišti v Černolicích jste se blýskl čtyřmi góly. Jak zápas hodnotíte?
Výsledek odpovídal průběhu hry. Měli jsme převahu, ale já se dlouho sžíval s mokrým terénem a v první půli jsme spálili několik vyložených šancí. Naopak jsme inkasovali laciný gól z ojedinělé akce. Poločasový stav 1:1 byl zklamáním. Hned po přestávce jsme ale dali několik gólů, uklidnili se a zápas kontrolovali. Čtyři góly na papíře vypadají dobře, ale ty neproměněné tutovky mi budou dělat ostudu ještě dlouho.
V sezóně jsou odehrána čtyři kola, ale vy jste nastoupil jen do dvou. Proč?
Bohužel kvůli práci. Stejně jako v minulé sezóně, kdy toho bylo víc. Teď už je to ale v řešení a věřím, že absencí bude minimum.
Čím se živíte?
Natáčím rybářská a cestovatelská videa – u nás i v zahraničí.
To zní zajímavě. Jak jste se k tomu dostal?
Je to dlouhý příběh, ale zkusím ho zkrátit. Devět let jsem pracoval v IT, ale už mě nebavilo chodit za tmy do práce i z práce a neměl jsem čas na ryby. Tak jsem se osamostatnil a začal dělat to, co jsem se naučil po večerech – online marketing, grafiku, weby a videa.
Pak jsem jel na dovolenou do Mongolska, kde jsem natočil dokument a poslal ho Jakubu Vágnerovi. Na základě toho jsme navázali spolupráci, která trvá už sedm let. Teď se posouvám spíš k řízení celého týmu, abych měl víc času na rodinu. Kluci jsou ve skvělém věku a chci si je užít, dokud se mnou chtějí trávit čas.
Rodina, cestování, fotbal – co je pro vás nejvíc?
Jednoznačně rodina. Mám dva syny (4 a 7 let) a sledovat, jak rostou a každý den se posouvají, je to největší štěstí. Všechno ostatní dělám rád, ale nic z toho bych nechtěl mít jako fulltime.
Váš tým má deset bodů, nejlepší obranu soutěže a dobrou ofenzivu. Jaký je váš herní styl?
To je spíš otázka na trenéra Vendu Haška. Za sebe ale říkám, že máme skvělou partu a zkušené kluky, kteří táhnou za jeden provaz. Naše síla je určitě v ofenzivě – umíme si vyhovět a někdy je to i radost pohledět.
A na závěr – s jakým umístěním byste byl spokojený?
Nemusí pršet, stačí, když kape. Budu spokojený, když se udržíme v první třetině tabulky.