Marek Eisman: Víme, že to nejdůležitější nás teprve čeká

Creator

Po ovládnutí okresního kola turnaje FAČR pro druhý stupeň základních škol budou reprezentanti Základní školy Jesenice na svém hřišti poslední listopadovou středu hostit jeho krajské pokračování. O tom, že v něm rozhodně nehodlají hrát druhé housle a chtějí se s plnou vervou porvat o postup do jarního republikového kola, se v rozhovoru pro svazový web rozpovídal Marek Eisman, který má právě tuto omladinu z jesenické základky na starosti.

Dobrý den, Marku. Pojďme se nejdřív ohlédnout za úspěšným okresním kolem. Jak byste popsal cestu vašeho týmu od prvního zápasu až k vítězství?

Dobrý den. Zatím musím konstatovat, že jsme na turnaji nenarazili na soupeře, který by nás výrazněji prověřil. Turnajem jsme tak procházeli poměrně hladce. Očekávám ale, že v další fázi, tedy v krajském finále 25. listopadu, už narazíme na kvalitnější soupeře. Tam budeme muset předvést opravdu kvalitní výkon, pokud chceme pomýšlet na postup do republikového finále.

Který zápas byl podle vás nejtěžší? A jak jste s dětmi vítězství oslavili?

Jak už jsem zmínil, zatím jsme nenarazili na vyloženě silného soupeře, takže bych žádný zápas zvlášť nevyzdvihoval. Oslavy byly zatím spíše skromné. Samozřejmě máme radost z každého vítězství, ale zároveň víme, že to nejdůležitější nás teprve čeká.

Vím, že asi řeknete, že každý kluk v mužstvu je důležitý a že nechcete dělat rozdíly, ale je přece jen mezi vašimi svěřenci někdo, jehož výkon byste chtěl zvlášť vypíchnout?

V týmu máme několik velmi kvalitních hráčů, ale myslím si, že zatím nikdo z nich nemusel ukázat svůj plný potenciál. Kluci podle mě hrají tak na 50 % svých možností. Právě krajské finále pro ně bude příležitostí ukázat, co v nich skutečně je, a věřím, že tam už bude možné vyzdvihnout i individuální výkony.

U vašich chlapců ještě zůstaneme. Hrají všichni závodně fotbal, nebo mezi nimi najdeme i zástupce jiných sportů?

Ano, celý tým tvoří fotbalisté. Většinu hráčů máme ze Slavie Jesenice a z Vesteckého fotbalového klubu.

Probíhá nějaká forma spolupráce mezi školou a místní Slavií, například při využívání fotbalových hřišť?

Ano, spolupráce funguje. Jako škola můžeme využívat sportoviště v místním sportovním areálu, což je pro naše sportovní aktivity velkým přínosem.

Teď se prosím trošičku zaměříme na vás. Mě jako člověka, který měl po většinu svých studentských let s kantory poněkud specifický vztah, by zajímalo, jak se člověk rozhodne stát učitelem. Jak to bylo u vás?

To je krásná otázka! 😀 Jelikož mě vždy bavilo organizovat nejrůznější sportovní akce a věnovat se trénování, nabídka práce učitele tělesné výchovy pro mě byla vlastně ideální příležitostí. Spojila dvě věci, které mě baví, a proto se nedala odmítnout.

Dnes slýcháme někdy až hrůzné příběhy o tom, že se děti k učitelům chovají mnohem hůř a jsou drzejší než děti předchozích generací. Pociťujete něco takového i vy, nebo to s nimi ještě není tak špatné?

O tom by se dalo povídat opravdu dlouho. Myslím si, že hodně záleží na přístupu samotného učitele k žákům. Pokud si u dětí dokážete získat respekt a vybudovat si s nimi dobrý vztah, práce s nimi je mnohem jednodušší. Pokud se ale dostanete do situace, kdy s nimi neustále bojujete, je to náročné pro obě strany. Důležité je podle mě najít správnou cestu ke každému žákovi.

Pojďme teď zpátky ke kulatému nesmyslu. Co vy a fotbal? Jaký k němu máte vztah?

Fotbalu jsem se věnoval od svých šesti let, a to převážně v klubu SC Olympia Radotín. Než jsem skončil s velkým fotbalem, odehrál jsem ještě dvě sezony za Štěchovice B.

V současnosti se věnuji především plážovému fotbalu. Působím jako trenér reprezentačního výběru U20 a zároveň jako koordinátor chlapecké akademie.

Dne 25. listopadu vás čeká krajské finále. S jakým cílem do něj jdete?

Cíl máme jasný – chceme se poprat o postup do republikového finále. Víme, že nás čekají kvalitnější soupeři, ale věřím, že máme dost silný tým na to, abychom o postup zabojovali.

Turnaj se bude hrát právě u vás v Jesenici. Přijde vaše hráče podpořit i zbytek školy? Myslím, že hlasitá podpora spolužaček by zvlášť v tomhle věku mohla zvednout výkon kluků hned o dva levely. Co myslíte?

Informaci o turnaji určitě předáme ostatním učitelům i žákům školy. A kdo ví, třeba právě podpora z hlediště pomůže klukům k ještě lepším výkonům. 😀

Chtěl byste závěrem něco vzkázat sportujícím dětem a jejich rodičům?

Snad jen to, aby se děti věnovaly jakémukoli sportu, který je baví. Nejdůležitější je, aby měly z pohybu radost a našly si ke sportu pozitivní vztah. A rodičům bych vzkázal, aby své děti ve sportování podporovali.