Srdcař. Jediné slovo, které dokonale vystihuje Lukáše Žáčika. V průhonickém oddíle působí jako předseda klubu, trenér béčka a zároveň jeho hráč. Že svou práci odvádí dobře, naznačuje současné postavení obou mužských týmů. Áčko v šesté lize Středočeského kraje i rezerva v deváté lize okresu Praha-západ bojují o postup ze svých soutěží. O tom, v čem tkví tajemství úspěchu průhonické kopané, se sympatický chlapík rozpovídal pro svazový web.
Tak Lukáši, áčko na čele šesté ligy, béčko na druhé pozici. Hádám, že jako předseda nemůžete být nespokojený?
Všichni, co děláme fotbal na této amatérské úrovni, chceme, aby naše celky hrály nahoře. Umístění je vzhledem ke kvalitě soutěží určitě pěkné, nicméně to hlavní je zapracování mladých hráčů do obou kádrů a také to, že i v mládežnických kategoriích hrajeme stejně jako v chlapech v TOP 3. A to je možná pro mě jako pro předsedu víc než aktuální umístění dospělých kategorií.
Pomýšleli jste v obou případech před sezonou na to hrát špičku tabulky?
Před každou sezonou máte ambice, které si kolikrát během sezony ještě několikrát upravíte. Ve všech soutěžích často doplatíte na úzký kádr. Takže abych odpověděl: ambice jsou a byly vždy. A že je to nyní takto, je potvrzení toho, že jsme konečně začali přenášet naše myšlenky a cíle na hřiště.
Probíhá mezi A týmem a rezervou nějaká spolupráce, nebo jde spíše o dva rozdělené týmy?
Spolupráce mezi týmy zde byla vždycky. Bohužel vzhledem k úzkému kádru to kolikrát nešlo realizovat tak, aby to dávalo smysl a někteří hráči nebyli zbytečně přetěžováni. Kostra obou mužstev je základ pro to, aby tým fungoval, ale to, co rozhoduje, je mimo kostru. Nyní si dovolím říct, že se nám daří tuto spolupráci plnit dle představ. Ale nejde o spolupráci dvou týmů, ale tří. Máme zde dorost, který dokáže v klidu doplnit A i B mužstvo, a kluci se neztratí ani v jednom případě. Pro ně jsou to cenné zkušenosti a pro nás vizitka, že to děláme dobře.
Mimochodem, jak to je, co se týká herního stylu? Snaží se ho mít oba mančafty podobný?
Herní styl je otázka, která nemá jednoznačnou odpověď. Odpovím více zeširoka. Všechna mužstva ve všech kategoriích jsou nabádána, aby hrála po zemi a byla kreativní. Bohužel je zde jedna pravda, která tento herní styl zabíjí, a to nechuť některých mužstev chtít hrát fotbal. Furt je mnoho mužstev, která svou taktiku postaví na jednom dvou hráčích, na které se snaží dostat míč. To u nás není ani v jedné kategorii. Snažíme se hrát týmově a ten rozdíl se vám dostaví vždy.
Když se zaměříme čistě na béčko, zakončilo minulou sezonu až na devátém místě. Kde hledat příčinu tohohle vzepětí?
Nemluvil bych o vzepětí, spíše jsme si před sezonou řekli, o co nám všem jde. Oslovili jsme pár bývalých hráčů, kteří se kvůli zranění nebo pracovní vytíženosti nemohli věnovat fotbalu. A když k tomu přidáme dvě letní posily a doplňování kádru o kluky z áčka a dorostu, tak už vám vychází 16–20 kluků, kteří nechtějí prohrávat.
A co je za vás hlavní síla této party?
Kluci dozráli.
Právě u béčka plníte mimo funkci předsedy i pozici hlavního trenéra a také za něj hrajete. Jak jste se vlastně k takovému trojboji dostal?
V Průhonicích jsem se narodil a mám k nim vztah. Kvůli zranění už v kategorii žáků jsem se z Prahy přesunul k nám do Průhonic, kde jsem si myslel, že už ten fotbal dohraji. Nicméně díky partě kluků, co tu byla, mě to znovu chytlo a vidíte. A pak ve 28 letech přišlo další zranění a zrovna v té chvíli končil předseda Miloslav Adámek, který zde dělal předsedu dlouhých 30 let. Jelikož jsem Průhoničák tělem i duší, tak jsem to vzal, aniž bych věděl, do čeho jdu. A podobné to je i s funkcí trenéra.
Ve které z těchto tří funkcí se cítíte nejlépe?
Upřímně řečeno, nejlépe se cítím jako hráč. Bohužel vzhledem ke zranění tomu už nemůžu dávat tolik, kolik bych chtěl, ale i tak mě to zatím naplňuje.
Hádám, že to ale musí být i velký žrout času. Jak zvládáte skloubit fotbal s osobním životem?
Skloubit fotbal s osobním životem je občas těžké, nicméně myslím si, že tyhle věci musí řešit každý a já nejsem výjimkou. Prostě si ten čas uděláte, musíte. Bohužel v dnešní době je těžké to očekávat od ostatních a to mě trochu mrzí.
Mimo mužské kategorie u vás nalezneme i hojně zastoupené mládežnické celky. Od mladší přípravky až po dorost. I s tímto stavem asi musíte být spokojený, že?
Mládež tady budujeme neustále a myslím, že na úrovni okresu se nám to docela daří. Dle výsledků v minulých sezonách bychom chtěli hrát výš, abychom měli kvalitu napříč celým klubem. Bohužel už nám to několikrát uteklo takzvaně o kuličku. Náš areál bohužel není nafukovací, ale i tak si myslím, že kategorie máme docela slušně obsazené.
Co byste popřál průhonickému fotbalu do budoucna?
Popřál bych mu lepší zázemí, o které aktivně s obcí usilujeme, a myslím, že to je na dobré cestě. A zároveň bych si přál, aby tady zůstalo kamarádské a přátelské prostředí, kam se člověk vždy rád vrací.
