Útočník Lukáš Kubišta vstoupil do nové sezóny impozantně – hned v úvodním utkání nasázel čtyři góly a výrazně tak pomohl Vonoklasům k úspěšnému startu. V týmu by měl patřit mezi hlavní tahouny a jeho cílem je vysněný postup do 8. ligy. V rozhovoru prozradil, jak zvládá skloubit fotbal s rodinným životem, proč nepatří mezi největší tréninkové nadšence a také díky čemu unikl příspěvku do týmové pokladny.
Čtyři góly v prvním utkání, to se nepovede každý den. Tipuji, že vás v kabině hned čekal pokladník s kasou. Kolik vás tenhle kousek stál?
Naštěstí máme v tomhle trochu štěstí. Náš pokladník Josef Baubín byl delší dobu zraněný, takže se pokladna moc neřešila. Teď už je zpátky, ale do své role se ještě pořádně nedostal. Takže zatím nic.
Mohl byste krátce shrnout svou dosavadní fotbalovou cestu, která vás dovedla až do Vonoklas?
Hrál jsem od mala v Radotíně, kde mě vedl i můj současný trenér Jaroslav Louda. Když tam před pár lety skončil a já se následující sezónu nepohodl s vedením klubu, nabídl mi, abych šel za ním do Vonoklas. Neváhal jsem.
Zmínil jste, že často končíte pozdě v práci. Jak zvládáte kombinovat zaměstnání, fotbal a osobní život?
Mám obrovskou výhodu – fantastickou přítelkyni, která mě podporuje a sama ráda chodí na zápasy. A protože máme jen jeden trénink týdně, dá se to všechno docela dobře skloubit.
Jak to máte s trénováním? Přidáváte si i něco navíc individuálně, nebo zůstáváte jen u týmových tréninků?
Popravdě – nejsem úplně tréninkový typ. Žádné individuální tréninky si nepřidávám. Snažím se chodit aspoň na ty týmové, i když ne vždy to vyjde.
Jaký je váš osobní cíl pro tuhle sezónu a co byste přál celému týmu?
Za sebe bych rád překonal rekord našeho nejlepšího střelce z loňska, Jarouše Nejepsy (smích). Ale hlavně chci sezonu dohrát zdravý. A týmově? Doufám, že stejně jako loni budeme hrát o titul – a že tentokrát už uspějeme.