Ženský element v okresním fotbale? V Dolních Břežanech je to přirozená součást klubu. O chod SK Olympie Dolní Břežany i výchovu těch nejmenších fotbalistů v kategorii U7 se stará Kateřina Tillingerová. Jak se dostala z prostředí IT do fotbalového klubu? Co ji na práci s dětmi nejvíc naplňuje? A jak vnímá roli rodičů v minipřípravce?
Katko, na úvod vás poprosím o krátké představení.
Jmenuji se Kateřina Tillingerová a dva roky působím v klubu SK Olympie Dolní Břežany. Aktuálně jako provozní manažerka a zároveň trenérka minipřípravky U7.
Jak jste se dostala do role provozní manažerky?
Je to poměrně čerstvá záležitost. Do funkce jsem nastoupila na konci sezony 2024/2025. Klub roste a hledal někoho, kdo by pomohl s organizací a rozvojem. Po několika setkáních jsme si s vedením uvědomili, že máme podobnou představu o směřování klubu.
Vlastně jsem tím spojila dva světy – fotbal a IT, kde se přes deset let věnuji internímu rozvoji a HR. A protože nemám výraznou fotbalovou minulost, vážím si téhle příležitosti o to víc.
Proč právě trénování minipřípravky?
Začalo to v lednu 2024 při náboru ročníku 2019 do tehdejší U5. Nejprve jsem jen vypomáhala partnerovi, který je celoživotní fotbalista a trenér. Postupně jsem si ale k trénování vytvořila mnohem silnější vztah, než jsem čekala.
Zkušenosti sbírám od kolegů, snažím se vzdělávat a práce s dětmi mě opravdu baví. U těch nejmenších je pokrok vidět téměř okamžitě – a jejich radost je prostě k nezaplacení.
Jak děti reagují na trenérku-ženu? A jak to vnímají rodiče nebo trenéři jiných klubů?
Děti reagují velmi přirozeně, možná i proto, že jsou ještě malé a v některých situacích vyhledávají „ženský element“. Sama jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet s věkem.
Co se týká rodičů i kolegů, osobně jsem se nesetkala s žádnou negativní reakcí. Naopak – mix v realizačním týmu je většinou vnímán pozitivně.
Téma rodičů dnes rezonuje napříč fotbalem. Mají i u vás občas tendenci „kecat do práce“?
Občas ano. Ale máme výhodu, že s rodiči pracujeme od úplného začátku a snažíme se nastavovat jasná pravidla. Často nejde ani tak o zasahování do práce trenéra, ale o emoce při turnajích a zápasech.
V tomhle věku děti snadno rozptýlí hlasité pokyny z tribuny. Na druhou stranu je to důkaz, jak moc rodiče dětem fandí. A já můžu říct, že u nás máme opravdu skvělé rodiče, které by si přál každý trenér.
Jaké jste měla sportovní zkušenosti před fotbalem?
Ke sportu mě vedli rodiče od mala. Začínala jsem lyžováním a plaváním, ale v sedmi letech si mě získal volejbal. Tomu jsem se věnovala závodně na ligové úrovni více než dvacet let.
Dnes sportuji spíš rekreačně – canicross, plavání nebo kolo.
Jak náročné je skloubit klub, práci a osobní život?
Někdy je to náročné hlavně časově. Doma mám dva fotbalisty, takže klub je s rodinou přirozeně propojený. Práci v IT mám naštěstí flexibilní.
Pokud jsem ale něco upozadila, jsou to moje vlastní zájmy a aktivní sport. Letos bych chtěla všechno lépe vybalancovat. Ale jak se říká – kde je vůle, tam je cesta.