Kulomet. Tak nějak by se bez přehánění dalo pojmenovat počínání opory zbuzanských fotbalistů Maroše Klimpla v uplynulé sezoně ve skupině B desáté ligy. Někdejší slovenský reprezentant si v ní připsal 33 přesných zásahů a byl hlavní hvězdou týmu, který za celý ročník neztratil jediný bod. Nejen o povedené sezoně, ale i o své fotbalové cestě se zkušený veterán rozpovídal v dalším díle rubriky Kanonýři okresu.
Dobrý den, Maroši. Moc děkuji, že jste si udělal čas. Na úvod bych se rád zeptal, jak se stane, že se někdejší slovenský reprezentant ocitne v desáté lize na Praze-západ?
S Tomášem Poláčkem jsme skončili v TJ Jikev, kde jsme hrávali I. B třídu, a hledali jsme klub v Praze. Ozval se nám pan Huňáček a rychle jsme se domluvili. Hlavní bylo, že jsme poznali spoluhráče a věděli jsme, že si fotbal užijeme.
Jak se liší emoce, které prožíváte při utkáních na této úrovni, oproti například ligovým duelům, jež jste absolvoval v dresech Žižkova, Baníku či Teplic?
Samozřejmě je rozdíl hrát na nejvyšší úrovni a potom na té nejnižší. Pořád je to ale fotbal, který máme všichni rádi, a každý chce vyhrát. Už nejsem nejmladší, ale pořád mám chuť hrát a hlavně slouží zdraví. Bez toho by to nešlo.
Mimo české a slovenské soutěže jste působil i v Dánsku, Skotsku či na Kypru. Jak moc jsou v těchto zemích rozšířeny amatérské fotbalové soutěže?
Ve všech těchto zemích jsem hrál nejvyšší soutěž, takže upřímně vůbec netuším, jak tam fungují amatérské fotbalové soutěže.
Pojďme nyní k minulé sezoně. Vy a vaši spoluhráči jste suverénním způsobem ovládli skupinu B desáté ligy, když jste z dvaceti utkání neztratili ani bod. Kde hledat důvody takovéto krasojízdy?
Opravdu to byla krasojízda. Šli jsme zápas od zápasu za vítězstvím. Je ale potřeba říct, že jsme měli nejlepší kádr a velkou kvalitu v týmu. I když byli někteří kluci zranění, dokázali je skvěle zastoupit ostatní. Vyhráli jsme všech dvacet zápasů, což není jednoduché ani v té nejnižší soutěži. Musím pochválit všechny hráče i lidi kolem týmu. Vytvořili jsme výborný kolektiv, který si od začátku šel za postupem.
Jaké byly postupové oslavy? Dají se alespoň trochu porovnávat s těmi, které jste zažil s Baníkem v roce 2005 při zisku Českého poháru?
Postup jsme samozřejmě patřičně oslavili. Já už ale moc neslavím, protože v životě jsou důležitější věci. Vím ale, že kluci si to užili a zcela zaslouženě. Co se týče Baníku, tak po vítězství v Českém poháru jsem hned po zápase odjížděl na reprezentační sraz, takže jsem tehdy neslavil vůbec.
Vy sám jste také jednoznačně ovládl soutěž o nejlepšího kanonýra, když jste nastřílel 33 branek. Jak moc si tohoto ocenění považujete?
Těch 33 gólů je oceněním celého týmu. Klukům za to moc děkuji, protože bez nich bych nedal ani jeden gól.
Nicméně každá legrace něco stojí. Tudíž se nabízí otázka, kolik jste musel nakonec za své góly zaplatit do týmové kasy?
Upřímně mě to nestálo vůbec nic. Týmovou kasu ani peníze jsme nijak neřešili.
Je pro vás náročné kloubit pracovní, osobní a fotbalový život?
Práce je práce, ale fotbal je jen jeden. Mám ho rád a pokud mi bude sloužit zdraví, budu chtít dělat radost sobě i lidem kolem sebe co nejdéle.
Co očekáváte od příští sezony a s jakým výsledkem byste byl na jejím konci spokojený?
Jsem plný očekávání. Samozřejmě bychom chtěli navázat na výsledky z minulé sezony a naším cílem je znovu bojovat o postup. To je to jediné, co nás zajímá.