Hořkosladká sezóna – tak by se dal shrnout uplynulý fotbalový rok Jaroslava Nejepsy, nejlepšího střelce III. třídy skupiny B. Osmatřicetiletý kanonýr nasázel úctyhodných 41 branek a suverénně ovládl střeleckou tabulku. Jeho Vonoklasům však postup do okresního přeboru těsně unikl. Přesto zůstává zkušený útočník pozitivní a věří, že co se nepovedlo letos, může vyjít už napřesrok.
Jaroslave, děkujeme, že jste si udělal čas na rozhovor. Na úvod klasická otázka – mohl byste se čtenářům krátce představit? Kdo jste a čemu se profesně věnujete?
Jmenuji se Jaroslav Nejepsa, jsem podnikatel a specializuju se na výstavbu rodinných domů. V oboru pracuji již 16 let. Je mi 38 let, jsem táta dvou dětí a partner skvělé ženy, se kterou jsme spolu přes 20 let.
Máte za sebou výjimečnou sezónu – stal jste se nejlepším střelcem soutěže, ale tým nakonec postup těsně minul. Jak byste ji zhodnotil z vlastního pohledu?
Sezóna byla skvělá i hořká zároveň. Individuálně se mi dařilo – ovládl jsem tabulku střelců, což mě samozřejmě těší. Ale jako tým jsme skončili o dva body druzí, takže ten hlavní cíl – postup – nám utekl. Mrzí to, ale o to víc budeme příště hladoví a připravení.
Jak vlastně začala vaše fotbalová cesta? A jak jste se dostal právě do Vonoklas?
Moje fotbalová kariéra začala právě ve Vonoklasech – vyrůstal jsem tu a udělal jsem tu i své první fotbalové krůčky. Ten klub a hřiště u lesa mám v srdci už od mala. Postupně jsem si prošel několika dalšími štacemi – zahrál jsem si za Viktorii Žižkov, Meteor Praha, Dobřichovice, Lety a Choteč. Každé působení mě něco naučilo a posunulo dál.
Nakonec jsem se ale vrátil tam, kde to celé začalo – zpátky do Vonoklas za klukama. Ten návrat pro mě nebyl jen o fotbale, ale hlavně o partě, srdci a komunitě. Vonoklasy pro mě nejsou jen klub, ale domov. A za ten budu vždycky bojovat naplno.
Jak byste popsal současný stav fotbalu ve Vonoklasech? Má klub stabilní základnu, chodí diváci a je zájem o dění kolem týmu?
Po dlouhé době se u nás fotbal opět začíná zvedat – a hlavně díky tomu, že se mu konečně věnují lidé, kteří milují nejen fotbal, ale i samotné Vonoklasy. Jsou to místní nadšenci, kteří tu běhali po hřišti už jako malí kluci a dnes do toho dávají čas, energii i srdce.
Aktuálně intenzivně pracujeme na nových kabinách a celkovém zlepšení zázemí – pro hráče, fanoušky i děti. Děláme to vlastníma rukama, v rámci brigád, a s podporou sponzorů, kterým na fotbale ve Vonoklasech záleží. Není to lehké, ale děláme, co je v našich silách.
A je skvělé, že i fanoušci se vracejí. Vonoklasy vždy byly fotbalová vesnice – a když se na hřišti maká a okolo něj žije parta srdcařů, všechno najednou dává větší smysl.
Jak se vám daří skloubit fotbal s pracovním a rodinným životem? A jak vypadá docházka na tréninky?
Kombinovat fotbal s prací a rodinou není nikdy jednoduché. Většina z nás má zaměstnání, děti, povinnosti… ale přesto se snažíme najít si čas, protože ten sport máme prostě v srdci. Hodně nám v tom pomáhá náš skvělý trenér, který kolem týmu buduje výbornou atmosféru a motivuje nás, abychom ze sebe dostali maximum.
Trénujeme jednou týdně, a i když toho času není moc, dáváme do toho všechno. V průměru se na tréninku sejde kolem 12 hráčů, což je na amatérské podmínky velmi solidní číslo. Je vidět, že parta drží pohromadě – a právě to dává týmu sílu.
Jaká jsou vaše očekávání od nadcházející sezóny? Na co se chcete zaměřit?
Do nové sezóny vstupujeme s jasným cílem – navázat na to, co jsme vybudovali, a posouvat se dál. Čeká nás hodně práce, ale taky spousta energie a nadšení. Chceme vylepšit trávník na hřišti, protože kvalitní povrch je základ. Prioritou je také rekonstrukce kabin a místního kiosku, který k vesnickému fotbalu neodmyslitelně patří.
Rádi bychom se po letech znovu naplno věnovali mládeži, rozběhli práci s dětmi a dali mladým klukům z Vonoklas šanci poznat, co to znamená hrát za svůj tým. Zároveň pracujeme na stabilitě celého mužstva – docházka, přístup, týmová chemie… to všechno hraje roli.
Máme v týmu lidi, kteří pro zdejší fotbal opravdu dýchají. A právě díky tomu věřím, že sezóna bude nejen o výsledcích, ale i o smysluplném posunu – na hřišti i mimo něj.