Jan Řepa: V nadstavbě to byl od kluků prostě koncert. Na co sáhli, to se jim povedlo

Creator

Strhující. Právě tak lze popsat počínání fotbalistů dorostu SK Roztoky v závěru uplynulé sezóny 8. ligy. Ve mistrovské skupině nadstavby neztratili roztočtí mladíci jediný bod a suverénně dokráčeli k celkovému prvenství v soutěži. Z jejich výkonů měl obrovskou radost také trenér Jan Řepa, který mužstvo během celé jediný úspěšné jízdy vedl z lavičky. Nejen o vydařeném ročníku, ale i o dalších tématech se nyní úspěšný kouč rozpovídal v rozhovoru pro web OFS Praha-západ.

Na úvod bych vás poprosil, abyste čtenářům přiblížil svou trenérskou cestu, která vás dovedla až na lavičku dorostu Roztok.

Nabídku trénovat jsem dostal začátkem roku 2022. Moje začátky trénování byly u mladší přípravky na Zbraslavi a poté jsem vedl i žáky u nás v Roztokách. Vždy mě lákalo předávat klukům dovednosti, které jsem se naučil v mládežnických kategoriích.

Mluvíme spolu v době letní přestávky. Jak ji trávíte?

Hlavně odpočinkem od fotbalu, i když kvůli probíhajícímu mistrovství světa mi to moc nevychází. Vždy si ke konci sezóny říkám, že už je to moc dlouhé a těším se na konec, ale v průběhu pauzy se už zase nemohu dočkat, až to celé začne.

Kdy se svým týmem plánujete zahájit letní přípravu a co bude jejím hlavním obsahem?

Start přípravy máme naplánovaný na začátek srpna tak, aby si i kluci od fotbalu odpočinuli a měli chuť pracovat. Obsahem bude zvýšení fyzického fondu hráčů, ale určitě také některé herní situace, které musíme zlepšit z minulé sezóny.

Dojde před podzimní částí sezóny v kádru roztockého dorostu k výraznějším změnám, nebo zůstane tým víceméně pohromadě?

Ke změnám vesměs nedojde. Jen poprvé v historii přihlašujeme v krajské soutěži dvě kategorie dorostu – U19 a U17. Do dorostu přechází 11 kluků ze starších žáků. Tréninky budou probíhat společně a díky dvěma kategoriím bude mít herní vytížení většina hráčů, což pomůže v jejich rozvoji. V rámci adaptace pro starší hráče je možnost je posouvat do mužské kategorie, a to jak na tréninky, tak i na zápasy. Zároveň bych chtěl pochválit, jaký počet hráčů jsme schopni v Roztokách mít. Je to vzhledem k podmínkám hracích ploch skvělá vizitka pro klub.

Pojďme se ohlédnout za uplynulou sezónou. Panovaly už před jejím začátkem postupové ambice?

Určitě to byl jeden z hlavních cílů, který se nám podařilo splnit na jedničku.

 

Po základní části jste skončili na druhém místě s dvoubodovou ztrátou na Hostivice. Přesto soudím, že jste s jejím průběhem museli být spokojeni. Mám pravdu?

To s vámi bohužel nemohu souhlasit. Podzimní část byla z našeho pohledu skvělá, o první body jsme přišli až v posledním kole za remízu v Rudné. Vstup do jarní části byl dost vlažný a nejspíše jsme si všichni mysleli, že to přijde samo. Po dvou porážkách jsme ztratili vybojovaný náskok z podzimu.

V mistrovské skupině jste pak předvedli famózní jízdu, když jste vyhráli všech šest zápasů. Kde hledat příčiny vaší suverenity?

Jak jsem odpovídal u minulé otázky, dostali jsme na začátku jara facku, kterou jsme si všichni společně v kabině vyříkali, a to nám nesmírně pomohlo. V nadstavbě to byl od kluků prostě koncert. Na co sáhli, to se jim povedlo, a vůbec nic nevypustili. Za to jim patří velké díky.

Jak probíhaly oslavy postupu? Přece jen jde o partu mladých kluků, takže předpokládám, že byly poměrně bouřlivé.

Bouřlivé byly hlavně po vyhraném domácím zápase s Hostivicemi, kde jsme si zajistili postup. Myslím, že by bylo neslušné říct, co přesně se při oslavách dělo, ale kabiny zůstaly celé.

Jste jako trenér spíše přísný, nebo se snažíte s hráči budovat přátelský vztah?

Na tuto otázku by museli odpovědět hlavně kluci, jaký typ trenéra jsem. Osobně si myslím, že od každého trochu. Rád s nimi vymýšlím blbosti, pořád to jsou puberťáci, ale když řekneme, že jdeme naostro, tak poslechnou.

Jak náročné je skloubit práci, rodinný život a fotbal?

Nebudu nalhávat, náročné to je. Naštěstí na kluky nejsem sám a vždy si v trenérském štábu dokážeme vyhovět tak, aby vše klapalo.

S jakými ambicemi vstupujete do nadcházející sezóny?

Určitě jdeme do vyšší soutěže s pokorou. Popravdě moc nevíme, do čeho jdeme. Osobní ambicí je pokusit se atakovat vrchní polovinu tabulky. Dalším z cílů je, aby se co nejvíce dorostenců začalo začleňovat do mužských kategorií.