Své svěřence dovedl v podzimní části na třetí místo v tabulce. Okresnímu výběru U17 pomohl svým koučinkem k vítězství nad vrstevníky z OFS Praha-východ. Už z těchto vět je patrné, jak kvalitní práci odvádí hlavní postava obou trenérských laviček – Jan Manda. V rozhovoru pro okresní web přibližuje mimo jiné rozdíly mezi vedením kazínského týmu a talentovaných hráčů výběru OFS Praha-západ.
Dobrý den, Honzo, děkuji za váš čas. Úvodem se každého respondenta ptám na jeho fotbalovou cestu. Jaká byla ta vaše, která vás přivedla až do Kazína?
Moje cesta na Kazín byla poměrně krátká. Jako rodák jsem vyrůstal jen kousek od hřiště – hrál tu můj táta i děda a samozřejmě i kamarádi ze školy. Začátek kariéry tak byla jasná volba. Dorostenecký věk i začátek dospělé kategorie jsem strávil v tehdejším Radotínském SK, ale srdce mě táhlo zpátky. Nakonec jsem ho poslechl.
Kdy nastal okamžik, kdy jste se rozhodl pověsit kopačky na hřebík a přesunout se na trenérskou lavičku?
Upřímně – kopačky jsem ještě úplně nepověsil. Občas vypomůžu béčku v 9. lize. Pravidelně hrát jsem ale přestal kvůli přibývajícím zraněním a také proto, že jsem si uvědomil, že Kazínu můžu dát víc jako trenér než jako hráč.
Jak na úrovni okresního přeboru probíhá příprava tréninku?
Nejčastěji je to o hledání volné chvíle mezi civilním zaměstnáním a rodinou, a pak rychlém přesunu na hřiště. Velmi často improvizujeme. Nerad bych ale zapomněl říct, že na to nejsem sám – mám parťáka Marka Škorpíka. V přípravě tréninků se střídáme a doplňují nás skvěle připravení kluci z dorostu. Bez nich bychom nebyli tam, kde jsme.
Do jaké míry tréninky komplikují směny v práci nebo studium mladších hráčů?
Komplikace to samozřejmě je, ale jako amatérský klub s tím musíme počítat. Už jsme se naučili improvizovat. Občas někdo nemůže… pravda ale je, že nás momentálně mnohem víc trápí zranění.
Jak jste se dostal k trénování výběru U17 a jak máte s kolegou Michalem Chaloupkou rozdělené kompetence?
Před několika lety mě oslovil tehdejší člen komise mládeže Honza Brychnáč. Bral jsem to jako ocenění své práce a zároveň příležitost pomoct okresu.
S Michalem máme kompetence naprosto rovnocenné. Navíc máme na fotbal velmi podobný pohled, což je obrovská výhoda. Spolupráce s ním funguje skvěle.
Je velký rozdíl mezi vedením okresního výběru a trénováním hráčů v Kazíně
Rozdíl je hlavně v tom, že kluky v klubu vidím prakticky pořád a dlouhodobě je formujeme. Výběry jsou více o improvizaci, protože se nevidíme tak často. Společné ale je, že všechny fotbal baví a makají na maximum.
Jak obtížné je skloubit trénování s prací a rodinou?
Když má člověk fotbal rád a má rodinu, která mu maximálně vychází vstříc, není to tak těžké. Samozřejmě je vše občas hektické a některé věci musí počkat. Moje velká výhoda je, že bydlím i pracuji kousek od hřiště
Pojďme zpět ke Kazínu. Jak jste spokojen s podzimní částí sezony?
Jsem maximálně spokojený. Do jara půjdeme s tím, že je o co hrát.
Bude hlavním cílem jara boj o postup?
Byl bych špatný trenér, kdybych řekl, že ne.