Jan Jedlička se k fotbalu v Dolních Břežanech dostal díky synovi, jehož tým nutně potřeboval trenéra. Z pozice tatínka u dětí se postupně vypracoval přes funkce ekonoma a hospodáře až na předsedu klubu. Pod jeho vedením Olympie výrazně rozkvetla – dnes má osm přípravkových, čtyři žákovské, tři dorostenecké a dva dospělé týmy. Hlavním cílem vedení je nyní vybudovat pro všechny členy důstojné zázemí.
Jaká byla vaše cesta k předsednické funkci a co vás k ní motivovalo?
Můj příběh je typická „tatínkovská story“. Když začal můj prostřední syn s fotbalem, klub hledal trenéra. Přihlásil jsem se – a už po hodině stál na hřišti obklopený dvacítkou nadšených dětí.
Postupně jsem se začal zapojovat i do chodu klubu. Díky tomu, že jsem ekonom, pomáhal jsem s financemi, dotacemi a sponzoringem. Postupně jsem se stal hospodářem, poté místopředsedou a loni mě členská schůze zvolila předsedou.
Motivace je jasná – možnost dělat něco smysluplného. Nabíjí mě, když vidím pokroky dětí, zaplněné hřiště a celkový rozvoj klubu. Je to pocit, že spolu vytváříme něco trvalého.
Jak hodnotíte současnou kondici klubu?
Za posledních sedm let jsme vyrostli obrovským tempem. Zdvojnásobili jsme členskou základnu a podle Rejstříku sportu jsme dnes největším klubem okresu. Máme kolem 300 aktivních hráčů – 250 dětí, dva týmy dospělých a starou gardu. Na druhou stranu stále fungujeme v letitém zázemí se dvěma kabinami, které jen nouzově doplňují mobilní buňky. Proto je pro nás prioritou vybudovat nové, plnohodnotné zázemí.
Naší největší devizou jsou ale lidé. Trenéři a dobrovolníci, kteří obětavě věnují klubu čas a energii. Aktuálně jich máme kolem třiceti – bez jejich práce by klub nemohl fungovat.
Máte hned osm přípravkových týmů. Čím si vysvětlujete takový zájem?
Není to náhoda, ale výsledek dlouhodobé práce. Naši trenéři dokážou děti pro fotbal nadchnout a rodiče vědí, že u nás jejich děti dostanou kvalitní péči. Do mladších kategorií k nám chodí hlavně děti z Dolních Břežan a okolí, u starších už máme hráče i z širšího regionu a okraje Prahy. Letos máme nově také tři dorostenecké týmy, což je pro nás velký úspěch.
Jak velký prostor dostávají odchovanci v dospělém fotbale?
Naše základna má podobu pyramidy, jejíž vrchol tvoří A tým. Mladí hráči u nás procházejí kategoriemi s cílem, aby jednou hráli právě za dospělé. B tým slouží jako přechodná „juniorka“ – letos v něm nastupují převážně naši odchovanci.
V A mužstvu zatím domácí hráči převažují méně, ale věřím, že se to postupně změní. Naše filozofie je jasná: nekupujeme hotové hráče, vychováváme vlastní talenty.
Co byste si přál do nové sezony?
Naším hlavním cílem je rozdávat radost. Dětem, aby měly smysluplný koníček a chuť sportovat. Rodičům, aby viděli spokojené děti v partě kamarádů. Starším hráčům, aby si udrželi kondici a užili si fotbal. Trenérům, aby měli radost z úspěchů.
Zároveň chceme být místem, kde se potkává celá komunita. Aby lidé na fotbal nechodili jen kvůli výsledkům, ale také proto, že se tu potkají se sousedy a přáteli.
Osobně mám největší radost právě z té spokojenosti napříč všemi skupinami. To je pro mě největší úspěch i motivace do dalších let.