Fotbalisté Sokola Holubice se rozloučili se svým „vyhnanstvím“ na hřišti v Otvovicích ve velkém stylu. V Decathlon 8. lize totiž porazili dosavadního lídra soutěže – Povltavskou FA. Ocenění pro hráče víkendu tak tentokrát zamířilo právě do Holubic, ke klíčové postavě zápasu Romanu Ježkovi.
Romane, můžete se čtenářům představit a shrnout svou fotbalovou kariéru?
Jmenuji se Roman Ježek, pocházím z vesnice nedaleko Prahy, kde i teď hraji za místní klub TJ Sokol Holubice. S fotbalem jsem začínal právě tady, později jsem prošel Duklou Praha a Aritmou Praha, kde jsem v žácích i dorostu zažil skvělou partu a spoustu hezkých chvil. V době, kdy ještě existovaly střídavé starty, jsem po zápasech Aritmy občas nastupoval i za Holubice. Když se tato možnost zrušila, musel jsem se rozhodnout, kde budu pokračovat – a nakonec jsem se vrátil domů. A musím říct, že mě to pořád baví a jsem tu šťastný.
Proti Povltavské jste se postarali o překvapení kola. Jak zápas probíhal z vašeho pohledu?
Věděli jsme, že i když vedou tabulku a ztratili jen pár bodů, nejsou neporazitelní. V první půli jsme sice prohrávali 0:1, ale měli jsme víc šancí i tlak. O přestávce jsme si řekli, že to zlomíme – a že když budeme hrát, jak umíme, zápas otočíme. Po pauze jsme sice dostali červenou kartu, ale paradoxně nám to pomohlo. Začali jsme být aktivnější a když jsme vyrovnali, věděl jsem, že přidáme i další gól. Nakonec jsme zápas zvládli a odvezli tři body.
Zdá se, že se vám proti favoritům hraje lépe než proti týmům z dolní poloviny tabulky. Čím to je?
To máte pravdu, a sami úplně nevíme proč. Asi se umíme víc vyhecovat, když jde o silného soupeře. Naopak občas ztrácíme body tam, kde bychom měli vyhrávat. Ale i to k téhle soutěži patří – každý zápas může být překvapením kola.
Po polovině sezony jste uprostřed tabulky. Jste s tímto umístěním spokojení?
Spokojení nejsme. Zbytečně jsme ztratili body v zápasech, které jsme měli vyhrát. Ale sezona je ještě dlouhá a věříme, že druhá polovina bude daleko lepší.
Jak zvládáte skloubit fotbal, práci a rodinu?
Kdybych měl říct pravdu, tak na první místo patří rodina. Ale doma vědí, že fotbal je pro mě důležitý a maximálně mě podporují. Snažíme se skloubit program tak, aby všechno fungovalo. A co se týče práce – z něčeho člověk žít musí, ale zatím to všechno hezky zvládám.
S jakým výsledkem byste byl spokojený na konci sezony?
Týmově bych si přál, abychom skončili co nejvýš. Soutěž je vyrovnaná a může se stát cokoli. Individuálně hlavně doufám, že zůstanu zdravý a budu moct klukům pomáhat na hřišti, ne z tribuny.
Na jaře se navíc vrátíme na domácí hřiště po rekonstrukci kabin, na což se všichni těšíme. Rok jsme hráli „venku“ a to není ono. Chtěl bych tímto poděkovat SK Otvovice, že nám umožnili hrát na jejich hřišti a využívat jejich zázemí. A jsem rád, že jsme se tam rozloučili výhrou.