Ozdobou kola 8. Decathlon ligy byl zápas Horoměřic proti Sokolu Holubice. Domácí dokázali otočit nepříznivý stav 1:3 na vítězných 6:3. Hlavní postavou obratu byl Milan Pilík, autor tří gólů, který si za svůj výkon vysloužil ocenění Hráč víkendu.
Milane, děkujeme, že jste si našel čas. Můžete na úvod popsat svou fotbalovou cestu do Horoměřic?
Děkuju za pozvání mezi „legendy“ okresního přeboru 😀. Začínal jsem v přípravce Dukly, potom jsem hrál žáky a dorost ve Spartě. Už jako dorostenec jsem měl možnost vyzkoušet poloprofesionální soutěže, ale nebylo to pro mě. Po návratu do Prahy jsem dlouho působil ve Středočeské 1. B třídě, kde jsem zjistil, že je to soutěž ideální právě pro mě.
Po několika přestupech a rodinných peripetiích jsme jednou s kamarády seděli u piva a řešili, jak zachránit Horoměřice ve třetí třídě. Nakonec se to podařilo, přišel postup a já si uvědomil, že jsem našel místo, kde je mi dobře. A poznal jsem to i podle toho, že jsem po zápase šel s klukama na pivo víc než jednou 😁.
Proti Holubicím jste dal hattrick. Po vašem prvním gólu ale soupeř třikrát udeřil a o poločase jste prohrávali 2:3. Jaká byla atmosféra v kabině?
Naše patnáctiminutové zhroucení bylo horší než jakýkoli dar soupeři. Sami jsme si řekli o trest. Byli jsme nervózní, nesoustředění, a ještě se k tomu přidala slabší chvilka našeho gólmana. Kabina ale nebyla vyloženě vyhrocená – máme starší tým, takže jsme věděli, že soupeř je hratelný.
Co se změnilo ve druhé půli, že z toho byl nakonec obrat na 6:3?
Do druhé půle jsme nastoupili sebevědomí a silní. Začali jsme držet balón a Holubice jsme nepustili do hry. Vyrovnání i obrat na 4:3 byl pro ně možná krutý, ale my jsme hráli dobře. Jejich gólman se u našich střel jen díval – jednou do pravého, pak zase do levého horního rohu.
Holubice jsou silný soupeř, takže jsme byli rádi, že se prosadili i kluci, kteří dělali černou práci. Gól na 6:3 už byla jen tečka. Obrana dělala méně chyb a záložník podal výkon snů. Paradoxně trenérovo mlčení v poločase nám pomohlo víc než bouřlivý proslov.
Dát hattrick je krásné. Kolik vás to stálo do týmové kasy?
Pokladníka naštěstí nemáme 😀. Jeden gól byl „náhodný“ lob, druhý šibenice zpoza vápna a třetí šel od hlavy přes rameno až k tyči. Bez týmu bych ale hattrick nikdy nedal.
Nedělní výhra vás vrátila zpátky do středu tabulky. Je to místo, kam Horoměřice patří?
Když jsme postoupili ze 3. třídy, říkali jsme si, že okres vyzkoušíme a uvidíme. Chtěli jsme hlavně hrát důstojně a neudělat ostudu. To se daří. Střed tabulky je podle mě realistický cíl, i když se někdy těžko scházíme. Máme ale zkušené jádro a fotbal nás pořád baví.
S jakým výsledkem budete spokojený na konci sezony? A co byste si přál pro fotbal v Horoměřicích?
Osobně bych si přál, aby v Horoměřicích vznikl mládežnický tým. Máme silnou komunitu a je škoda, že tu zatím mládež není. Podle počtu maminek s kočárky to ale vypadá, že fotbalistů bude za pár let dost.
Pro mě osobně je radost hrát i po zhubnutí – pohybuju se lehčeji a občas doběhnu i na vápno a padne z toho gól. A jestli si za deset let s mým synem ještě nahrajeme, budu úplně spokojený.
Pro tým si přeju jediné – aby Horoměřice hrály okres. Tenhle fotbal si to zaslouží.