Hned tři hattricky byly minulý víkend k vidění na trávnících Absolute Teamsport 8. ligy. Střelcům, kteří dokázali v jednom utkání nasázet tři a více branek, mohli přítomní diváci tleskat v Holubicích, Červeném Újezdě a v neposlední řadě i v Dobřichovicích. Tam tímto kouskem zazářil borec tamního Sokola Matyáš Babiak, jenž tak velkou měrou pomohl svým spoluhráčům k vítězství v ostře sledovaném derby proti Čisovicím. Za svůj výkon je nyní odměněn i ziskem ocenění Hráč víkendu.
Dobrý den, gratuluji vám k ocenění Hráč víkendu. Jako již tradičně se vás na úvod zeptám na vaši dosavadní fotbalovou kariéru, jež vás dovedla do Dobřichovic.
Dobrý den a děkuji. Mé první fotbalové krůčky jsem udělal právě v Dobřichovicích, kam jsem v první třídě základní školy zavítal na svůj úplně první fotbalový trénink. V té době zde nebyla odpovídající mládežnická kategorie, takže na svůj druhý trénink jsem již šel do sousedních Letů, kde jsem vydržel až do konce dorostu. Poté mě osud zavál zpět do Dobřichovic, kde jsem letos začal svou sedmou sezonu.
O víkendu jste nastřílel hattrick a pomohl tak svému týmu k vítězství nad Čisovicemi. Mohl byste prosím zhodnotit zápas a popsat ho ze svého pohledu?
Bylo to derby, a to bývá ještě vyhecovanější než jiné zápasy. Po úvodním obdrženém gólu jsme se probrali a překlopili vedení na svou stranu, ovšem soupeř dokázal vyrovnat a po 30 minutách to bylo 2:2. Bylo hodně důležité, že se nám do poločasu podařilo ještě jednou skórovat a o půli jsme šli do kabin s jednogólovým náskokem. Tomu odpovídala i taktika ve druhé polovině utkání. Čisovice jsme znali a věděli jsme, že hrají hlavně důrazně a zkušeně. A i když to nebyl nejpohlednější fotbal, ve druhé pětačtyřicetiminutovce naše obranná taktika s cílem hrát na brejky přinesla své ovoce. My jsme dokázali dát ten důležitý gól a šli jsme do dvoubrankového vedení. Jak praví klasik – účel světí prostředky.
Se svými spoluhráči jste si připsal druhou výhru a zlepšili jste své bodové konto na šest bodů. Je to po těch úvodních dvou porážkách velká vzpruha?
Vzpruha to samozřejmě je. Po loňské vítězné a postupové vlně byla atmosféra v kabině neuvěřitelná. Letos jsme ovšem v prvních dvou zápasech narazili na vyšší úroveň úplně všeho a museli jsme se adaptovat. Následná dvě vítězství byla o to sladší. Je skvělé, že se do týmu vrátila loňská nálada. Tři body po vyhraném zápase jsou slastí, posun na vyšší příčku v tabulce je úžasný, ale nejkrásnější na vítězství je to, co se děje po zápase – ten řev, emoce a euforie z vítězství v kabině a následná skvělá nálada v hospodě. Pro tyhle chvíle fotbal přece hrajeme.
Všiml jste si za ta čtyři kola nějakého většího rozdílu mezi osmou a devátou ligou?
Rozdíly jsou a není jich málo. Soupeři jsou logicky kvalitnější jak fyzicky, tak takticky, hra je rychlejší a tvrdší. Zkrátil se čas na rozmyšlenou, co s míčem, a zkrátka to, co nebylo potrestáno v 9. lize, je zde trestáno důsledněji.
Skvělé ale je, že pískají tři rozhodčí, a i když jsou to taky lidé, kteří mohou udělat chybu, víte, že to nedělají naschvál, a nejedete k soupeři s tím, že se budete těžko dostávat přes půli, jako tomu někde v 9. lize bylo.
Samotnému vám ale přesun o patro výše svědčí. Vždyť jste na začátku sezony už překonal svou gólovou bilanci z minulé sezony. Vysvětlujete si to něčím?
Já jsem se v loňské sezoně smolně zranil týden před přípravou. Natrhl jsem si vazy v kotníku a to mě provázelo celý rok. Nebyl jsem schopen se do toho vůbec dostat. Nakonec mi to ale nevadilo, protože jsme postoupili a atmosféra byla neuvěřitelná. Chtěl jsem se ale znovu dostat stabilně do základu, tak jsem si trošku přidával na tréninku a zatím to přináší ovoce. Nejdůležitější je ale tým a je jedno, kdo bude na scoresheetu, hlavně když bude mančaft šlapat jako švýcarské hodinky.
Nyní opět klasická otázka: Jak je pro vás náročné kombinovat fotbal s prací a rodinným životem?
Jako má někdo rybaření nebo potápění, já mám fotbal a je to koníček, do kterého investujete svůj čas i peníze. Občas je náročné skloubit fotbal se školou a prací, ale když člověk chce, čas si vždycky najde. Máme u nás kluky, kteří to mají časově mnohem náročnější než já a zvládají se zařídit, takže i kvůli nim se snažím být na hřišti co nejčastěji, aby stejný přístup viděli i od nás ostatních.
A závěrečná otázka: S jakým výsledkem byste byli v Dobřichovicích spokojeni na konci sezony?
Chceme hrát tak, abychom budili respekt u každého soupeře. Nejdůležitější je udržet partu, kterou máme, to je pro nás alfa a omega. Nemám na mysli jen hráče, ale od správce přes borce, co vybírá vstupné, až po všechny naše fanoušky z Dobřichovic a okolí, kteří nás podporují a chodí se na nás dívat. Samozřejmě je příjemnější vyhrávat, a protože nejsou malí lidé, ale pouze malé cíle, chceme hrát v horní části tabulky. I jako nováčci chceme být týmem, který se může rovnat každému týmu v 8. lize.
