Ve one man show proměnil duel mezi Kazínem a Horoměřicemi v jasnou záležitost hráč Martin Löwe. Domácí borec totiž hned pětkrát skóroval a výrazně přispěl k suverénnímu kazínskému triumfu 9:2. Po zásluze mu tak patří ocenění Hráč víkendu.
Dobrý den, Martine, jsem velice rád, že jste si udělal čas. Na začátku bych vás jako každého poprosil o vaše představení a popis vaší fotbalové cesty, jež vás dovedla do Kazína.
S fotbalem jsem začal na zahradě s klukama, jak tenkrát za dávných časů ještě bývalo zvykem (smích). Fotbal jsem si zamiloval, tak mě maminka v osmi letech vzala do Střešovic, které jsem měl kousek. Vzhledem k tomu, že tam tehdy byla jen škvára, maminka Střešovice striktně zavrhla a já začal svou fotbalovou dráhu na Aritmě, kde se vytvořil výborný ročník a pár kluků se dostalo i do ligy.
Za úspěch se ale platí, takže se velká část týmu přesunula do lepších klubů a ročník se rozpadl. Navíc mi v té době zemřela maminka a všechno se zkomplikovalo. Vrátil jsem se tedy do zmíněných Střešovic, kde jsem chvíli hrál, ale asi ve 13 letech jsem s fotbalem skončil. Naštěstí to nebylo definitivní sbohem.
Poté, co jsem se dal dohromady, jsem se v 18 letech vrátil do dorostu Střešovic a zažil tam lepší i horší fotbalové časy. Hrál jsem zde až do narození prvního syna, což bylo zhruba před čtyřmi a půl lety. Sezónu jsem ještě dohrál, ale mezitím jsem se přestěhoval do Černošic. S tím souvisel i přesun do Radotína, kde jsem odehrál dvě sezóny. S očekávaným narozením dcery jsem se pak rozhodl přesunout do fotbalového „důchodu“ právě do Kazína, který si ale náramně užívám – i proto, že se na mě chodí dívat obě děti (úsměv). A před deseti dny jsem oslavil 36. narozeniny.
V utkání proti Horoměřicím jste nasázel hned pět branek. Mohl byste zmíněný zápas popsat, jak jste ho viděl vlastníma očima?
Proti Horoměřicím se nám dařilo aplikovat naši velkou zbraň – vysoký pressing, kterým se snažíme soupeře dostat pod tlak už od jejich vápna. Z toho pramenilo velké množství šancí, které se nám tentokrát dařilo nadstandardně proměňovat. Pomohla i zkušenost a výborné průnikové přihrávky ze středu hřiště či centry ze stran.
Zkrátka nám v první půli fungovalo všechno, čím se chceme prezentovat. Ve druhé půli jsme se více zaměřili na kontrolu zápasu a přestože jsme krátce po začátku inkasovali, v závěru jsme dokázali skóre ještě navýšit.
Do jara jste s Kazínem vstoupili překvapivou porážkou proti Kosoři. Od té doby ale váš tým připomíná buldozer se skóre 19:2 z posledních tří zápasů. Kde hledat důvod takové střelecké potence?
Budu se asi trochu opakovat, nicméně důvod vidím v kombinaci vysokého pressingu, rychlých a dravých hráčů na krajích hřiště, kteří dokážou přejít jeden na jednoho nebo si naběhnout na dlouhý balón za obranu.
Důležitou roli hrají také zkušenosti a fotbalová kvalita hráčů uprostřed hřiště, kteří dokážou míče převzít a distribuovat buď do stran, nebo rovnou do zakončení.
Svojí střeleckou šňůrou jste se vyhoupl na druhou pozici v soutěži o krále střelců za Martinem Vnoučkem. Jak moc si pohráváte s myšlenkou uzmout po posledním kole střeleckou korunu?
Popravdě jsem si toho všiml až po zápase s Horoměřicemi, protože velkou část podzimu jsem strávil mimo hřiště nebo na lavičce kvůli zranění třísla, které jsem si přivodil hned v prvním zápase s Holubicemi.
Byl jsem rád, že se mi vůbec podařilo vrátit do základní sestavy během zimní přípravy. Po čtyřech střelecky povedených jarních zápasech jsem se podíval na tabulku a je z toho druhé místo. Je to příjemné překvapení a rád se o korunu poperu – v mém věku to může být poslední šance (úsměv).
Stejnou pozici má i vaše mužstvo v tabulce soutěže. Co bude podle vás klíčové k tomu, abyste se na konci sezóny dostali před Hradišťko?
Jinými slovy, abychom si splnili hlavní cíl sezóny – Road2B třída (smích).
Vidím dvě hlavní priority. Za prvé se vyvarovat zbytečných ztrát, jako byla ta na Kosoři. Myslím, že další taková by nám cestu za postupem výrazně zkomplikovala.
Druhou prioritou jsou samotné zápasy s konkurenčními týmy z čela tabulky, kde bude rozhodovat každý gól. Pravděpodobně nebudeme mít takový gólový náskok, abychom si mohli dovolit inkasovat laciné branky nebo zahazovat šance.
Je to tedy o maximálním soustředění v každém zápase. V boji o čelo takto vyrovnané soutěže si nemůžete dovolit zaváhat, jinak se vám každá ztráta může vrátit jako bumerang.
A pokud nepostoupíme, svět se nezboří. Máme v týmu hodně mladých a talentovaných kluků, kteří postup časem určitě vykopou. Závěrem bych chtěl dodat, že okresní přebor na Praze-západ je podle mě jeden z nejkvalitnějších v republice. V zimě jsme se utkali s týmy z Pražské A třídy (6. liga) a ve všech zápasech jsme obstáli – ani jednou jsme neprohráli. Věřím, že všechny čtyři týmy, které aktuálně bojují o postup, by ve vyšší soutěži obstály.
Nyní trochu k vám – jak je pro vás náročné kloubit rodinný, pracovní a fotbalový život?
To je pro mě aktuálně asi největší výzva. Tímto bych chtěl poděkovat hlavně své partnerce, která se skvěle stará o naše děti a nechává mi prostor pro sport.
Osobně za to ale platím absencí volného času. Veškerý zbývající čas mimo práci věnuji rodině a domácnosti. Je ho opravdu málo, ale rozhodně bych neměnil. Děti a rodina jsou důvod, proč všechno ostatní dává smysl. Dávat góly bez těch dvou „agentů chaosu“ by už prostě nemělo stejnou hodnotu (úsměv).
S jakým výsledkem byste byl spokojený na konci sezóny?
Logika jednoho postupujícího je bohužel neúprosná. Všechno kromě prvního místa bude svým způsobem neúspěch.
Pokud ale odhlédneme od samotného postupu, tak umístění do třetího místa, kdy se až do konce sezóny budeme prát o postup, by bylo velmi solidní.