Ve one man show proměnil duel mezi Kazínem a Horoměřicemi v jasnou záležitost hráč Martin Löwe. Domácí borec totiž hned pětkrát skóroval a výrazně přispěl k suverénnímu kazínskému triumfu 9:2. Po zásluze mu tak patří ocenění Hráč víkendu.
Dobrý den, Martine, jsem velice rád, že jste si udělal čas. Na začátku bych vás jako každého poprosil o vaše představení a popis vaší fotbalové cesty, jež vás dovedla do Kazína?
S fotbalem jsem začal na zahradě s klukama, jak tenkrát za dávných časů ještě bylo zvykem (smích). Fotbal jsem si zamiloval, tak mě maminka v 8 letech vzala do Střešovic, které jsem měl kousek, ale vzhledem k tomu, že tam tenkrát byla jenom škvára, maminka Střešovice striktně zavrhla a já začal fotbalovou dráhu na Aritmě, kde se vytvořil výborný ročník, kdy pár kluků proklouzlo i do ligy. Za úspěch se ale platí, takže se nám velká část týmu přesunula do lepších klubů a ročník se rozpadl. Ještě k tomu mi v té době umřela maminka a všechno se zkomplikovalo, takže já se vrátil do zmíněných Střešovic, kde jsem chvíli hrál, ale nakonec jsem s fotbalem asi ve 13 letech skončil, ale díky bohu to nebylo poslední sbohem. Poté, co jsem se nějak dal dohromady, jsem se vrátil v 18 letech do dorostu Střešovic a prožil zde spíše lepší, ale i horší fotbalové časy až do narození prvního syna, které bylo 4,5 roku zpátky, kdy jsem ještě ve Střešovicích dohrál sezónu, ale už se předtím přestěhoval do Černošic. S tím souvisel i přesun do Radotína, kde jsem odehrál dvě sezóny, ale s očekávaným narozením dcery jsem se rozhodl k přesunu do fotbalového „důchodu“ právě do Kazína, který si nicméně náramně užívám. Speciálně kvůli tomu, že se na fotbal už chodí „koukat“ obě děti (úsměv). A 10 dnů zpátky jsem oslavil 36. narozeniny.
V utkání proti Horoměřicím jste nasázel hned pět branek. Mohl byste zmíněný zápas popsat, jak jste ho viděl vlastníma očima?
Proti Horoměřicím se nám dařilo aplikovat naši velkou zbraň – vytažený pressing, kterým se snažíme soupeře mačkat již od vápna. Z toho pramenilo množství šancí, které se nám tentokrát dařilo nadstandardně proměňovat. Napomohla taky zkušenost a výborné průnikové přihrávky ze středu hřiště či centry ze stran. Zkrátka nám v první půli zafungovalo vše, čím se snažíme prezentovat. V druhé půli jsme se více zaměřili na kontrolu zápasu, a přestože jsme krátce po začátku inkasovali, v závěru jsme ještě dokázali střelecký účet navýšit.
Do jara jste s Kazínem vstoupili celkem překvapivou porážkou proti Kosoři. Od té doby ale Kaminský tým připomíná buldozer se skóre 19:2 z posledních tří zápasů. Kde hledat důvod takovéto střelecké potence?
Budu se asi trochu opakovat, nicméně důvod vidím v kombinaci vysokého pressingu, rychlých a dravých hráčů na krajích hřiště, kteří dokážou přejít jeden na jednoho či si zaběhnout pro dlouhý balón za obranu. A závěrem jsou to určitě zkušenosti a fotbalové dovednosti hráčů uprostřed hřiště, kteří dokážou balóny převzít a distribuovat právě do stran nebo rovnou do zakončení.
Svoji střeleckou show jste se vyhoupl na druhou pozici v soutěži o krále střelců za Martina Vnoučka. Jak moc si pohráváte s myšlenkou uzmout po posledním kole střeleckou korunu?
Popravdě jsem si toho všiml až po zápase s Horoměřicemi, protože velkou část podzimu jsem strávil mimo hřiště nebo na lávce kvůli zranění třísla, které jsem si přivodil hned v prvním zápase s Holubicemi. Takže jsem byl rád, že se mi vůbec podařilo vrátit se do základní sestavy v průběhu zimní přípravy. No a po čtyřech střelecky produktivních jarních zápasech jsem se kouknul na tabulku a je z toho druhé místo. Takže je to příjemné překvapení a rád se o střeleckou korunu poperu, v mém věku to může být poslední šance (úsměv).
Stejnou pozici má i vaše mužstvo v tabulce soutěže. Co bude podle vás klíčové k tomu, aby se vám povedlo na konci sezóny dostat před Hradišťko?
Jinými slovy, abychom si splnili hlavní cíl sezóny – Road2BTrida (smích).
Vidím dvě hlavní priority – za prvé, abychom se vyvarovali zbytečné ztráty, jako té, která přišla na Kosoři. Myslím, že další taková by nám již značně zkomplikovala cestu za postupem.
Druhou představují samotné zápasy s konkurenčními týmy z vršku tabulky, kde bude rozhodovat každý gól a pravděpodobně nebudeme mít takový gólový polštář, abychom si mohli dovolit inkasovat laciné góly či zahazovat šance.
Takže za mě je to o maximálním soustředění v každém zápase. Souboj o čelo v takto nabité tabulce tohle bohužel přináší. Nemůžete si dovolit zaváhat, jinak se vám každá ztráta může vrátit jako bumerang.
A pokud nepostoupíme, svět se nezboří. Máme v týmu hodně mladých a talentovaných kluků, kteří časem postup určitě vykopou.
Tím bych chtěl ještě závěrem doplnit, že okresní přebor na Praze-západ je dle mého názoru jeden z nejkvalitnějších v republice. V průběhu zimy jsme měli konfrontace s týmy z Pražské A třídy (6. liga) a ve všech utkáních jsme obstáli a ani jednou neprohráli. Věřím, že všechny 4 týmy, které aktuálně bojují o postup, by ve vyšší soutěži obstály a dělaly reklamu našemu okresu.
Nyní trochu k vám – jak je pro vás náročné kloubit rodinný, pracovní a fotbalový život?
To je pro mě aktuálně asi největší problém. Tímto chci poděkovat zejména mé paní, která se fantasticky stará o naše děti a nechá mi trochu prostoru na sport. Ale osobně za to platím cenu v podobě absence volného času. Všechen další nepracovní čas jde do domácnosti nebo do dětí. Takže času je extrémně málo, ale rozhodně bych neměnil. Děti a celkově rodina jsou ten důvod, proč všechno ostatní dává smysl. Dávat góly, pokud tam nebudou ti dva agenti chaosu, už prostě nedává smysl (úsměv).
S jakým výsledkem byste byl spokojený na konci sezóny?
Logika jednoho postupujícího je v tomto bohužel neúprosná. Všechno ostatní kromě prvního místa bude svým způsobem neúspěch. Ale pokud z této optiky vyjmeme postup, tak umístění do třetího místa, kdy se do konce sezóny budeme prát o postup, bude velice slušné.
