Cena pro hráče víkendu tentokrát míří do Kazína. Jednadvacetiletý útočník David Dušek sestřelil hattrickem Sokol Zlatníky a pomohl k páté výhře v řadě. Na ukazateli svítilo přesvědčivé skóre 6:1. „První půli jsme drželi tempo, pár šancí jsem neproměnil, ale kluci to vzali za mě a do kabiny jsme šli za stavu 4:1. Po pauze se hra uklidnila a kluci mi připravili balony tak, že jsem mohl přidat další dva góly,“ chválil spoluhráče aktuálně šestigólový střelec 8. Decathlon ligy.
Davide, děkujeme, že jste si udělal čas. Můžete představit svou fotbalovou cestu, která vás dovedla až do Kazína?
Jmenuji se David Dušek a s míčem jsem začínal doma ve Vonoklasech. V přípravkách jsem vystřídal několik klubů podle toho, kde bylo zrovna dost dětí. Nejvíc mě formoval Radotín, kde jsme v žácích a dorostu měli skvělou partu i trenéra Pepu Forejta. Když ale klub nepřihlásil starší dorost, musel jsem rovnou mezi muže, což byl velký skok. Rozhodl jsem se, že chci ještě hrát dorost, a proto jsem zamířil do Kazína, kde jsem znal pár kluků. Poslední roky dorostu jsem si tam opravdu užil a zároveň sbíral první minuty za muže. Pak mě kamarádi z Radotína přetáhli do Vonoklas, kde jsme se dvakrát pokusili o postup. Když to nevyšlo, sedl jsem si s Honzou Mandou a vrátil se do Kazína.
V sobotu jste doma nastřílel hattrick Zlatníkům. Jak jste zápas viděl vy?
Do utkání jsme vstoupili aktivně, i přes velké vedro jsme hned napadali. Už v první minutě nás poslal do vedení Dominik Buchar krásným volejem z kraje vápna. To nás uklidnilo. Drželi jsme dobré tempo, já sice pár šancí neproměnil, ale kluci to za mě vzali a do šaten jsme šli za stavu 4:1. Po pauze se hra uklidnila, ale kluci mi dvakrát připravili balon a já přidal další góly. Bohužel se ke konci zranil náš stoper Fanda Karásek – přeju mu rychlé uzdravení. Celkově jsme utkání zvládli týmově i takticky a zaslouženě vyhráli.
Kazín má po šesti kolech patnáct bodů a je druhý v tabulce. Jak jste spokojen se vstupem do sezony?
Po úvodní porážce v Holubicích, kde jsme z pěti střel na bránu dostali tři góly, jsme si uvědomili, že musíme makat od první minuty každého zápasu. Možná nám ta porážka i pomohla. Od té doby jsme vyhráli pětkrát v řadě, každý bojoval za druhého a tým fungoval perfektně. Doufám, že to vydrží a nenecháme se uspokojit, protože pak můžeme pomýšlet na ty nejvyšší příčky.
Tabulka je ale hodně vyrovnaná, soupeři vám dýchají na záda. Myslíte, že to tak zůstane i dál?
Myslím, že se to začne lámat, až se týmy z čela potkají mezi sebou. Ale že by někdo odskočil o hodně bodů, to si nemyslím.
Jak se vám daří skloubit fotbal s osobním a pracovním životem?
Vedle fotbalu studuju vysokou školu a pracuju v rodinné firmě. Už od dorostu jsem věděl, že nechci hrát v ambiciózních pražských klubech a trávit celý týden na trénincích. Radši se věnuju i osobnímu růstu a práci. Ale fotbal miluju od dětství a pořád je pro mě důležitou součástí života. Každý fotbalista ví, jaký je rozdíl jít v pondělí do práce nebo do školy po výhře a po prohře.
S jakými cíli jdete do zbytku sezony?
Na Kazíně máme výborné podmínky a skvělou partu, která umí hrát fotbal. Na postup je možná ještě brzy, ale naším cílem je zůstat nahoře a hrát o špici tabulky. Osobně budu radši, když se bude dařit týmu, než kdybych byl jen já nejlepším střelcem a mužstvo končilo uprostřed tabulky.